Šenkýřka U divoké krásy

Režisér Svatopluk Innemann tentokrát neměl moc   šťastnou ruku. Ne na svoji, ale ve výběru   scénáře. Po technické stránce je snímek   prostě nádherný. Scenérie slovenských   Vysokých Tater, pojaté impozantním úhlem   snímání kamery, snad až do roku 1970, kdy   slovenští tvůrci natočili snímek právě z   prostředí Vysokých Tater „Medená veža“,   snad už k vidění nebyly. Bohužel, přepis   divadelního scénáře „Románek na horách '   se jeví poněkud nešťastně. Jedná se o   veselohru postavenou na záměně postav, což je   námět v celosvětové kinematografii populární   snad dodnes, ale humor však scénickým   zahráním skutečně může fungovat jen na   divadelních prknech. Úsměvných situací je   sice více než dost a drží se to typické   situační komedie, avšak jádro věci poněkud   ztrácí už v kramflecích. Ze všech postav   nejvíce vyniká imitátor Vlasty Buriana, a to   tělem i duší, Ferry Víšek. Co se týče   Svatopluka Innemanna, snímek vypadá, jako kdyby   se ještě stále seznamoval se zvukovým filmem,   ale všechny jeho předchozí zvukové filmy z   roku 1931 svědčí o něčem jiném. No, zkrátka   neměl šťastnou ruku, čímž potvrdil rčení,   že ne každý den je posvícení. Z historického   hlediska ale jinak snímek rozhodně stojí za   zhlédnutí. Už kvůli těm Vysokým Tatrám.

Naprosto nesouhlasím s Hvezdynem. Možná by ses   měl podívat na více podobných filmů z   počátku třicátých let, abys nasál jejich   kouzlo. Jinak naprosto kouzelná záležitost na   pozadí tatranské přírody s úžasnými   dvojicemi Baarové-Eliáše a Kavkové-Mrázka.   Senzační humor a vtipná zápletka, nemohu si   stěžovat. Jen ten parodovaný Burian tam   nesedí.

Klasický cajdáček z počátku třicátých let.   Fakt sledovat jen na vlastní nebezpečí. Patří   k těm nejméně povedeným filmům. Film je   hloupý, nelogický a trapně se muselo cítit i   publikum v premiérovém uvedení.
Kdo mne tam   docela pil krev byla postava, která se snažila   stále napodobovat gesty Vlastu Buriana. A nebo to   byl Vlasta Burian sám? Ne. Snad se jmenuje Ferry   Víšek.