Sette pistole per i MacGregor

Lepší ze spaghetti westernů, dobrá hudba Ennia   Morriconeho, pěkné španělské exteriéry. Děj   je ozvláštěn tím, že hlavní postavy jsou   skotského původu vyznávající tradici. Na   druhé straně stojí zase banda prašivých   Mexikánců pod vedením Santillany a jeho   podnáčelníka Miguela v podání populárního   představitele zločinců Fernanda Sancha. Ten mě   dostane pokaždé. Obrana ranče v úvodu filmu je   vtipná od čtveřice starých zástupců klanu a   použití sestavy pušek až po výstřel z   rodinného děla "Queen Ann", který   vyburcuje jejich potomky. Autoři inklinují k   humorným scénám, což je na úkor kvality   filmu. Například rvačka v baru v Las Mesas kam   přijedou bráchové prodat koně, při trošce   fantazie připomene "Limonádníka".

Tento snímek dokazuje, že Spencer s Hillem   nebyli průkopníky spaghetti westernových   komedií, které je v podstatě proslavili.   Vznikaly daleko dříve a tato dvojice se jen na   úspěchu tohoto žánru svezla. Snímku nechybí   nic podstatné. Přestřelky, salonní rvačky,   chytlavá ústřední melodie a jednoduchý   příběh. Spaghetti western se vším všudy   a v plné parádě. Jen je doplněn humorem,   místy až groteskním, avšak stále nápaditým.   Co se týče sedmičky v názvu snímku,   v českém překladu „Sedm zbraní pro   MacGregory, se jeví jako odkaz na slavný snímek   „Sedm statečných“ (1960) a paradoxní je,   že o tři roky později vznikl snímek   s obdobným názvem „Pistole sedmi   statečných“ (1969). Jestli je v tom nějaká   spojitost, nechť posoudí filmoví historikové.   Každopádně tento snímek o rodině MacGregorů   tímto ukázal nový tvůrčí směr v oblasti   spaghetti westernu, a jak se později ukázalo,   byl to směr správný.