Škrtič z Martfü

U některých sériových vrahů mě skutečně   fascinuje jejich vysoká inteligence.
Několik   let dokážou tajit před svým okolím a hlavně   svými blízkými, co jsou vlastně ve   skutečnosti zač a čím se baví ve svém   volném čase.
U tohoto filmu je jenom dobře,   že si to Maďaři natočili sami, vzhledem k   tomu, že se jedná o "jejich"   vraha.
Možná, že kdyby to natočila produkce z   jiné země, nevyznělo by podání filmu tak, jak   se to podařilo jim.

Téma pošuka, co baží po vagínách pokud   možno mrtvých žen, určitě není nijak   objevné. Ale je to natočeno solidně, má to   spád a gradaci. A hlavně já mám trestuhodně   málo nakoukáno z maďarské kinematografie, o to   víc jsem si to užil. A mimochodem jsem se taky   dozvěděl, že v Martfü je obrovská fabrika na   boty, co jim tam založil Baťa.

Maďarsko v šedesátých letech, sériový vrah,   a složité prostředí zpolitizovaného   socialistického státu, který má vliv na   průběh vyšetřování. Uzavření první   vraždy na objednávku společnosti za pomoci   mučení a psychologického nátlaku na nervově   labilního nevinného člověka. Každý z   vyšetřovatelů má nůž na krku, vše rychle   objasnit, tak zní politická objednávka. Na mě   zapůsobily dvě kratinké scénky z filmu. Když   se probere napadená žena, detektiv u lůžka   pronese "Bože, děkuju, konečně ...   vlastně Strano, děkuji". A potom   zpravodajství televize "16. října 1968   opouštějí vojska Maďarské republiky území   Československa, kde bylo zabráněno   kontrarevolučnímu hnutí..". Škoda, že   naše území neopustila v té době všechna   cizí vojska.