Stroj času

Tentokrát se necestuje do středu světa, ale   časem do budoucnosti, avšak ve výsledku jakoby   to bylo dohromady jedno. Dějová šablona je   vždy stejná. Tentokrát tu máme příběh z   pera H.G. Wellse o stroji času umožňující v   čase cestovat tam i zpět. Do minulosti i do   budoucnosti. A protože se to, ostatně jako   obvykle, odehrává ve viktoriánské době,   místní vědečtí gentlemani tomu samozřejmě   ani za mák nevěří. Sám strůjce se tedy vydá   na cestu sám a nestačí se divit. A my diváci   také. Viditelně opět nízkorozpočtový počin,   prý na svou dobu něco kolem 830 000 dolarů,   avšak povedla se tak ambiciózní inscenace, že   se snímek stal klasikou svého žánru. Vlivem   své doby vzniku snad nepřekvapí, že nechybí,   v rámci cestovatelského dobrodružství, ani   scéna o jaderném poplachu s následnou jadernou   zkázou. Něco takového prostě nikde nesmělo   chybět a to i kdyby se mělo jednat jen o pouhou   zmínku. Každopádně, jak už to taktéž   většinou v námětech o budoucnosti lidstva   bývá, se jedná o zkázu lidstva, ve které   přeživší žijí v podivné komunitě, kterou   ovládá, v tomto případě, monstrózní   troglodytská rasa mutantů. Následné dění je   už skutečně jak u výše zmíněného   příběhu o cestě do středu Země. Snímek   svým způsobem impozantní nejen v oblasti ryze   technických vizuálních efektů. Výrazné   pastelové barvy tomu hodně přidávají a zcela   jednoduchý scénář, nevyžadující lecjaké   herecké výkony, po divácké stránce slibuje si   snímek užít, aniž by se muselo u toho   přemýšlet. A jak už to u H.G. Wellese bývá,   příběh má v sobě moralizační nádech,   čehož si mnohý divák, obzvlášť v dnešní   době, nevšimne.

Pěkné cestování časem a nevábná budoucnost   lidstva, které se nejprve díky technickému   pokroku vyhladí a poté přijde o veškeré city   při posluhování morlockým obludám. Naděje je   tu však vždycky. "Speciální" efekty   mě zklamaly, vypadaly jako kdyby je točil   Georges Méliès.

K tomuhle dílku bych se asi nedostal nebýt   seriálu The Big Bang Theory, což by byla velká   škoda, protože mě film vážně překvapil - a   to pozitivně. Většinou jsem zvyklý na to, že   někdo z budoucnosti zachraňuje minulost, jenže   tady to je právě naopak - George cestuje do   budoucnosti, přesvědčen o tom, že tam najde   něco úžasného, jenže naráží jen na   flegmatické lidi, kterým je téměř vše   lhostejné - ať už vědomosti či život   ostatních. Nejdříve je zděšen a chce se   vrátit zpátky, jenže jeho stroj času zmizí a   on přijde na to, jak se věci opravdu mají ...   příběh je poutavý, triky na svou dobu také   nevypadají špatně (jen ti Morloci vypadají   vážně docela směšně - ale jen blbec by   kvůli tomu film odsoudil) a já už teď naprosto   chápu, proč si v TBBT koupili tu   "miniaturu" stroje času ^^

Kvalitní starý scifi film podle světoznámé   knihy, byť spíše preferovat delší povídka,   H. G. Wellsa. JIž je to pár let co jsem si tuto   útlou knížečku půjčil v knihovně a za   doprovodu Morriconeho Pro hrst dolarů a Pro hrst   dolarů navíc, ji s gustem za pár hodinek   přečetl. Kniha v sobě snoubí notnou dávku   humanity, napětí i důraz na sociální otázky.   Co jiného jsou Morlokové, než vykořisťovaný   proletariát, pracující na zahálčivé Eloie?   Dnešní divák již nebude tolik okouzlen, jako   jeho předchůdce před půl stoletím. Je to   bohužel nevyhnutelné, ale vše stárne.   Zajímavostí předlohy je, že si každý tvůrce   i přes omezenost psaného textu může zvolit,   jaký žánr chce mít. Buď se vydá klasickou   dobrodružnou cestou, jako nejnovější   zpracování z roku 2002 či vytvoří   nefalšovaný horor, což se bohužel zatím   nestalo, byť příběh k tomu nebezpečně   svádí. Palova verze je něco mezi, možná kdyby   snímek režíroval některý z makabrózních   tvůrců, nebylo by to na škodu věci. Film ve   své době nebyl nikterak extra výpravným   dílem, zvláště když porovnáme rozpočet   Palovy o sedm let starší a třikrát tak   dražší Války světů. Trikaři použili   jednoduché, přesto nesmírně působivé efekty,   které však dnešní náctiletý divák asi   příliš neocení. Skladatel Russell Garcia   zkomponoval pěknou hudbu, i když většina   nejkrásnějších pasáží je přehlučena   zvukovými efekty. Takže lidem, kterým nevadí,   že film na který se dívají je často starší   než oni a mají rádi Viktoriánskou éru   (Pyramida hrůzy bude asi už nepřekonána) a   scifi, nelze než doporučit.