Svatby pana Voka

"Už nikdy mě nesmíš zradit. A když tak za víc!"

Vilém: "A co její poručníci?"
Vok: "S těmi se nebudu párat. Ty rozvěsím po stromech. Kateřinu unesu a budu s ní denně obcovat."
Vilém: "No, no!"
Vok: "No tak obden."

"Nech toho! Víš, že já se na rozdíl od ostatní šlechty myju."

"Nejásej! Jenom omdlela."

Petr Vok: Dovolte otcovskému příteli poněkud delikátní otázku. Která z vás, srdíčka moje, jste už někdy s panem Šimonem...rozmlouvala o poezii?
(všechny dámy postupně zvednou ruku)
Petr Vok: Tak vidím, že jsi nebyl jen mým přítelem, ale dokonce tichým společníkem.

Purkrabí Vokovi: "Jsme na mizině, milosti!"
Vok posměšně: "My? Snad já jsem na mizině! Já pochybuju, že by si byl při správě mých statků tak neschopný, že by si byl na mizině i ty!"

Rozhovor mezi císařem Rudolfem II. a jeho tajemníkem.
Tajemník: "Blížíme se k hospodě, kde nás čeká oběd."
Císař: "Kdo?"
Tajemník: "Oběd."
Císař: "Oběd? Být císařem je... nepříjemné. Než procestuji celou říši, úplně si pokazím žaludek."
Tajemník: "Doufám, že budete spokojen. Cestou do Vídně zde stoloval váš vznešený otec, císař Maxmilián."
Rudolf II. se pokřižuje: "Zemřel na žaludeční vředy!"

Bratr Petra Voka, Vilém se ptá své manželky, která švagra nesnáší: "Nebude vám nepříjemné, když vaši nepřítomnost omluvím lehkou nevolností?"
Manželka: "Bude mi velmi příjemné, když moji nepřítomnost omluvíte těžkou nevolností!"

Kateřina: Když mě někdo dopálí, dokážu vyškrábat oči! Těšíš se na náš společný život miláčku?

- Božínku, to je hrdina...!
- Hrdina? Kurevník!

(Na audienci u císaře)
Šlechtic: Povídalo se, že se dnes nedostavíte.
Petr Vok: Nesmíte věřit všemu co se říká. Kdybyste věděl, co se povídá o Vás!

Tajemník: Jde o Kateřinu z Ludanic.
Císař: Slíbil jste mi, že už o té sirotě nikdy neuslyším. to jste mi slíbil!
Tajemník: Nebudu Vás tím obtěžovat dlouho. Ta dáma se dostala do pikantní situace. chystá se zasnoubit...
Císař: No...to je skutečně ohromná pikanterie...

(Císař hraje sám se sebou šachy)
Císař: Pojďte sem a poraďte. Černí táhnou a bílý dají mat.
Tajemník: Je to těžké ... chybí Vám královna...
Císař: I ty Brute? Kdekdo mi vyčítá, že nemám ženu.

(O Kateřině z Ludanic)
Tajmeník: Její otec padl ve válce. Byl to pravý rek, jeden z velitelů armády Vašeho otce.
Císař: To je možné... On si na to potrpěl. Ale stejně si myslím, že všechny ty řezničiny pořádal, aby se vyhnul plesům, které pořádala moje matka.

Petr Vok hrozí svému věrnému sluhovi Šimonovi: "Už víckrát mě napadlo, že budeš-li tak neúnavně jako dosud "předčítat své verše" mým dámám, způsobí to újmu na tvém zdraví. Nenuť mě, abych tě dal katu! Já jsem si na tvé chyby už zvyk, proč si mám zase zvykat na někoho nového?"

Sluha Cyril po uspání celého Vokova fraucimoru: "Ale to ráno! Zejtra nás oba sfackujou..."
Petr Vok: "Život, drahý Cyrile, neplyne v samých radovánkách!"

Petr Vok: Situace je katastrofální...Ale nechápu proč by měla být i vážná!

Rozhovor bratrů Voků.
Petr: "Já jsem tě totiž přišel pozvat na svatbu."
Vilém: "Á... nevím, že bys byl zasnouben.!"
Petr: "To ona také ne. Doufám, že budu mít příležitost včas jí to oznámit."
Vilém: "Mluv se mnou vážně, ano?"
Petr: "Nemluvil jsem nikdy vážněji. Ty jsi pohoršen. To ještě nevíš, že se ucházím o Kateřinu z Ludanic."
Vilém udiveně: "Znáš ji?"
Petr: "Nikdy jsem ji neviděl."
Vilém: "Bláznivý vrtoch stárnoucího seladona."
Petr: "No dovol, nevidím na tom nic bláznivého. Svatba je nejlepší příležitost k seznámení."
Vilém: "Ale má sotva 15 let."
Petr potěšeně: "Opravdu? To jsem nevěděl."
Vilém: "Kateřina je sirotek."
Petr: Čím dál tím líp. Poslední dobou přímo lnu k sirotám... ano, lnu - to je to pravé slovo."

Petr Vok provdává svůj fraucimor, na řadě je purkrabí: "Stát se ženou purkrabího? To taky není špatná partie... Aidičko, pojď sem. Ukaž nám, jak by vám to slušelo."
Purkrabí se brání: "Milosti, třikrát jsem ovdověl!"
Petr Vok: "Můžu tě ujistit, že tentokrát se ti to nestane."

Petr Vok provdává své další dvě společnice nepoctivým pekařům: "No vida-chleba s nádivkou (najde v bochníku zapečený lístek). Nestydaté, drzé klebety o našem nejjasnějším císaři. A plné pravopisných chyb! Copak debil se píše s tvrdým y?"
Přistižení pekaři: "Milosti, jsme samoukové, máme mezery. Potřebujeme doplnit vzdělání."
Vok: "Čtete mé myšlenky, pánové. Přivedl jsem vám dvě znamenité učitelky jazyka."
Oddávající kněz: "Všemohoucí, dívej se jinam, tady se neděje nic zajímavého..."