Tahat ďábla za ocas

Musím přiznat, že jsem to rozkoukal asi na   pětkrát, než jsem se dopracoval k té o něco   zábavnější druhé polovině filmu. K smíchu   to určitě není, úsměvné jen zřídka. Yvesu   Montandovi nelze upřít šarm a Marthe Keller   rošťácký půvab. Problém je, že v ruinách   starého zámku lze těžko vytřískat tu   francouzskou šedesátkovou atmosféru, kterou by   člověk tak jako čekal.

Režisér Philippe de Broca je podepsán po celou   řadou komedií, které měly k humoru ještě   dobrodružný či kriminální charakter. Jinak   tomu není i u tohoto méně známého snímku a   rodině s modrou krví, která má hluboko do   kapsy a rozlehlé sídlo a v něm samou díru   (hlavně ve střeše). A tak za pomoci podvůdků   a fíglů pronajímají pokojíky k ubytování. A   jednoho dne je i hostem bankovní lupič se svými   kumpány. Samozřejmě mají s sebou i ten lup. No   a naše rodinka má na ten lup apetit. A vzhledem   k tomu, že film vznikl ve svobodných   šedesátých letech, snímku nechybí ani lehké   erotično. Hlavní devizou však je humor.   Postavený nejen na zápletkách, ale i na   dialozích.

název filmu
18.10.1996 a 26.2.1998, šel tento dobrý film pod   názvem "Tahat čerta za ocas", proč je   to nyní "Tahat ďábla za ocas"? Potom   ještě nesouhlasí rok výroby, ve filmu na konci   je jasně rok 1968, a tady se píše 1969.