Teheránská tabu

Zoufalá snaha o svobodu a štěstí donutí   čtyři mladé lidi z Teheránu v Íránu zlomit   tabu restriktivní islámské společnosti.   Příběh je plnou výpovědí o dané moci v   označené zemi ovlivňující životy naprosto   všech. Totalitní režim v rámci náboženství,   o kterém se toho zase tolik neví, avšak   politicky ani vědět nechce. Jedná se tedy o   náhled několika osudů vybraných jednotlivců a   to jak žen, tak i mužů napříč věku. Snímek   o životě v temném a pesimistickém pojetí,   byť to na první pohled ani nevypadá. Pevný   scénář místy vyobrazuje život jako každý   jiný v každém normálním světě (starý muž   trpící cukrovkou tajně ujídá čokoládové   bonbóny), avšak přísný dohled strážců   zákona v dodržování práva šaría přeci jen   v určitých aspektech svou pevnou rukou dělá   své (mladý pár držící se za ruce jde po   ulici, ale jelikož nejsou sezdaní, onen mladík   je okamžitě zatčen). Tvůrci tímto pohledem   však zůstávají naprosto neutrální, takže z   filmu nevyznívá ani kritika, ani podpora.   Každá postava má své plusy i mínusy, takže   divák může mít u někoho své sympatie, které   se však záhy mění v rozhořčení. Celá   zobrazená společnost jsou taktéž jen   obyčejní lidé, z nichž jsou však zejména   ženy drcené břemenem středověkého   morálního kodexu a nepodloženého   byrokratického prosazování. Dokonce i   obyčejná kočka je jednoho krásného dne   zrazena a musí trpět za svou důvěru k   člověku. Existuje naděje? Existuje a je tu   naznačena jednoduše, snad i skromně, avšak   povzbudivě. Ohromnou hodnotu snímku navíc   povyšuje jeho zpracování. Jedná se sice o   plně hraný film, avšak v koprodukci byla ve   finále použita animační technika tzv.   rotoskopie, čímž ve výsledku film vypadá jako   film animovaný. Příběh je vyprávěn v plném   porozumění života takového, jaký v   některých částech světa prostě je. Bigotnost   patriarchální íránské společnosti v plné   parádě.