Temný dům

PROCESOR!
Od hororu neočekávám propracované znepokojení   ani, že si u něho stihnu dodělat postgraduál z   psychologie, já jsem mnohem jednoduší, já se   chci jenom a prostě bát. Tady to na mě   působilo, jako stínový divadlo. Některé   scény byly až směšné a skoro se mi u toho   chtělo smát. Wau, ale já bych si z toho srandu   nedělal, protože si pro Vás už jde   všeobjímající N-I-C-O-T-A.

Hororových příběhů není nikdy dost,   obzvlášť mající mysteriózní atmosféru.   Forma příběhu však není neznámá. Jisté   vdově se začnou v prázdném domě dít podivné   věci, načež se postupně také začnou   odhalovat tajemství jejího po sebevraždě   zesnulého manžela pro ni krapet znepokojivé.   Jádro strašidelného problému je fakt, že se   jí zesnulý manžel zjevuje a provádí takové   činy, že se ocitne v určitém nebezpečí.   Protože je to právě hororový snímek   mysteriózního charakteru, nelze očekávat   nějakého bestiálního psychopata v souběhu s   brutálními krvavými scénami. Máme tu, svým   způsobem, příběh o detektivním pátrání   vdovy po tajemné minulosti svého manžela, při   kterém narazí i na svou vlastní minulost. Tím   se dějová forma ponořuje do psychologického   tajemství manželství, které trvalo víc jak   deset let. Odhaluje se tak životní fakt o tom,   jak málo toho o lidech víme. A to ještě   zdaleka není všechno. Snímek ukazuje také   jinou stránku existenciálního strachu a   tragédii nenávratné ztráty milovaného   člověka, což je děláno elegantněji, než kdy   dříve bylo k vidění. Tempo samozřejmě je   pomalejší, ale zásadní ve svém pevném   uchopení. Nějaké silnější napětí tak nelze   očekávat, ale zato propracované znepokojení si   lze užít do sytosti.