The Blue Bird

Na základě hry belgického autora Maurice   Maeterlincka z roku 1908 vznikla první filmová   verze již v době raného filmu 'The Blue Bird'   (1910) a byla stejně populární jako podobný   příběh „Alenka v říši divů“ (1903),   který dodnes filmaře přitahuje. Oblibu   příběhů o modrém ptákovi přinášející   štěstí lze snad vysvětlit podobnou pohádkovou   fantazií. Pro zkušeného režiséra Maurice   Tourneura bylo toto druhé filmové zpracování   dalším vstupem do světa pohádek po jeho   předchozím filmu „Prsten přání: Idyla ze   staré Anglie“ (1914) a výsledek bohužel   vyšel tak trochu napůl cesty. On ten příběh   je především moralizující a je zaměřen   právě na děti, pokud jde o jejich charakter.   Jde především o lidskost, úctu a porozumění,   které jsou zde prezentovány pomocí   pohádkového příběhu. A to se Tourneurovi   nějakým způsobem daří udržet. Snažil se,   aby fantaskní atmosféra filmu nezaostávala za   zmíněnou „Alenkou v říši divů“, což se   mu sice podařilo, ale bohužel na úkor   uceleného příběhu. Výprava je na svou dobu   taková, jaká je, ale co se týče kostýmů,   jednoznačně paráda. Platí zde známé rčení,   že v jednoduchosti je síla a tak třeba víly   možná vypadají spíše jako dámy z vyšší   společnosti. Ale stačí to. Mimochodem, říká   se, že právě kostýmy z tohoto filmu byly   inspirací pro film „Čaroděj ze země Oz“ z   roku 1938. Ale to jen tak na okraj. Takže suma   sumárum. Pokud si divák z tohoto filmu odnese   informaci, že štěstí, nelze získat kouzly ani   penězi, ale pouze láskou a dalšími   potřebnými hodnotami, pojal celý fantasy   příběh tak, jak měl. Těm, kteří s tím   mají v průběhu filmu problém, možná napoví   Zyltyl, který v samém závěru diváky oslovuje   prostřednictvím kamery s informací, kde ono   štěstí nejspíše najdou. Takže dobrodružný   film plný fantazie a především poučení. Jen   je němý, ale to filmovým fajnšmekrům nevadí.