Titfieldská raketa

První anglický barevný film Wings of the Morning (Perutě úsvitu) natočený do Británie expandující americkou společností Technicolor vznikl v roce 1937. K trojnásobně drahému barevnému materiálu přistoupilo ekonomicky zaměřené studio Ealing až po deseti letech existence barevného filmu ve Velké Británii výpravným historickým dramatem Saraband for Dead Lovers (Sarabanda pro mrtvé milence, 1948). Tento začátek barvy pro studio úspěšný nebyl. Závěrem roku, jen s několikaměsíčním zpožděním, byl Ealingem do kin uveden ještě Boj o Jižní točnu (Scott of the Antarctic, 1948), jenž se díky výrazně patriotickému vyznění a tragickému konci národního hrdiny admirála Scotta setkal již s příznivější odezvou. Exotika afrických exteriérů dobrodružného snímku Kde supi nelétají (Where No Vultures Fly, 1951) se také ochotně nabízela barevnému zpracování. Začátkem 50. let se filmová barevná paleta po období počátečních experimentů, pastelových a posléze tlumeně vytříbených barev opět vracela k výraznější expresivitě, nicméně kameraman Douglas Slocombe řešil v další ealingovské barevné produkci Titfieldská raketa chromatickou stylistiku s poklidnou ilustrativností „zkrocených" barev, odpovídajících nostalgické atmosféře retro žánru. Návazně zcela v duchu žánru komedie dopřává obrazu také více jasu z plošného svícení. Nicméně lehce přiostřený kontrast obrazu je průvodním jevem jeho snah navzdory dogmatice technicolorových techniků do barevného filmu vsunout modelaci prostoru pomocí stínů. Protože se v této fázi vývoje Technicolor již přestal bránit používání barevných korekčních filtrů, je situační děj vpředen do četných nočních scén. Jako mnoho jiných ealingovských filmů i Titfieldská raketa vychází z historické události. Naopak oproti jiným komediím tohoto studia působí Titfieldská raketa více jako selanka, onu sympatickou břitkost společenskokritického náhledu svých předchůdců postrádá.

Věroslav Hába
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

Obyvatelé anglického městečka Titfield jsou zvyklí na svoji starou jednokolejku. Ministerstvo dopravy se však tento tradiční spoj rozhodne zrušit a nahradit jej soukromou autobusovou přepravou. S tím se však Titfieldští nechtějí smířit a spojí se v boji o záchranu své železnice. Přesvědčí místního boháče, aby je finančně podpořil, a pro motivaci mu slíbí speciální bufet ve vlaku. Autobusová společnost začne používat metody, které lze jen stěží považovat za férové. O to víc se však zdají účinné při likvidaci oblíbené dráhy. Podaří se místním ubránit svojí starou železniční lokálku?

Úspěšná komedie natočená podle scénáře T. E. B. Clarkea o konzervativních vesničanech bojujících proti autobusové konkurenci již patří mezi britskou klasiku. Parní lokomotiva, která vyjede ze svého zaslouženého odpočinku v muzeu zpátky na trať, představuje kus historie. Příběh o lidech, kteří tuto historii nechtějí ztratit, má nadčasovou rovinu. I když děj má satirický ráz, je v něm zároveň vyjádřen hluboký strach ze ztráty tradice a návaznosti. Film zdobí skvělé herecké výkony a výprava.