Un par de asesinos

Spaghetti western mísící   ironii a pro tento subžánr   typické násilí. Úspěchu   však nedosáhl a to   především pro svoji   rozpolcenost v rámci vývoje   děje. Konverzační momenty   jsou až příliš zdlouhavé,   místy je mírně znát   inspirace komediálních   spaghetti westernů se   Spencerem a Hillem, aby to   nakonec snad i překvapilo až   přílišnou brutalitou po   vzoru Djanga od Corbucciho.   Když snímek pojmeme jako   celek, jakoby vyzníval dojmem   nerozhodnosti režiséra,   jakým směrem se bude   ubírat. Gianni Garko je   další matador spaghetti   westernových snímků a v   jistém smyslu i tady určitý   potenciál má, jenomže   poněkud nekvalitní scénář   mu moc šanci nedává. Ale   přesvědčivý je, o tom   žádná. Atmosféra je tedy   zpočátku spíše, vlivem   výše zmíněné ironie,   jakoby veselejší za typické   spaghetti westernové   atmosféry s cílem nakonec   uchvátit klasicky   očekávanou přestřelkou.   Avšak buď, jak buď, jakoby   tomu ještě stále něco   chybělo.