Un par de asesinos

Spaghetti western mísící ironii a pro tento   subžánr typické násilí. Úspěchu však   nedosáhl a to především pro svoji rozpolcenost   v rámci vývoje děje. Konverzační momenty jsou   až příliš zdlouhavé, místy je mírně znát   inspirace komediálních spaghetti westernů se   Spencerem a Hillem, aby to nakonec snad i   překvapilo až přílišnou brutalitou po vzoru   Djanga od Corbucciho. Když snímek pojmeme jako   celek, jakoby vyzníval dojmem nerozhodnosti   režiséra, jakým směrem se bude ubírat. Gianni   Garko je další matador spaghetti westernových   snímků a v jistém smyslu i tady určitý   potenciál má, jenomže poněkud nekvalitní   scénář mu moc šanci nedává. Ale   přesvědčivý je, o tom žádná. Atmosféra je   tedy zpočátku spíše, vlivem výše zmíněné   ironie, jakoby veselejší za typické spaghetti   westernové atmosféry s cílem nakonec uchvátit   klasicky očekávanou přestřelkou. Avšak buď,   jak buď, jakoby tomu ještě stále něco   chybělo.