Uprostřed babího léta ve stepi zahoukal vlak [TV inscenace]

Český televizní film jakoby reagoval na   filmové zpracování Sovětského svazu pod   názvem ´Jakov Bogomolov´ (1971) dle stejné   románové předlohy literárního autora Maxima   Gorkého a svým způsobem doplňoval jednu   kapitolu nesourodých charakterů dvou mužů,   mezi kterými je manželka jednoho z nich a   milenka druhého. Ne vytvoření nějaké   zajímavosti je to pro obyčejného diváka dosti   chudé, ale literárnímu znalci klasické   světové literatury to však možná řekne víc.   Atmosférou se snímek ničím nevymaňuje od   poetické tvorby šedesátých let. Snímek v   podstatě již zapomenutý a tak dlouhá léta   diváky moc neznalý. Je to sice krapet   otřepané, ale na jednoduchou televizní   inscenace nic neobvyklého. Televizní obrazovky v   rámci televizních černobílých klasik si své   nějaké místo ještě pořád může najít.

Hlavní hrdinka se chová jako dítě, a to   ještě takové, co to nemá v kotrbě zcela   uspořádáno. Monology nesnáším. Několik   moudrých myšlenek zde však padlo, ovšem to   jsem si mohl poslechnout v rádiu. Jakobova   postava je odsunuta do pozadí, a skoro vše se   děje z pohledu jeho manželky. Místy mi to   připadlo jako telenovela: „Byla jsem ti   nevěrná.“ Nevím, vůbec ničím mne toto   dílo nenadchlo. Bolek Polívka, kvůli kterému   jsem se na to vůbec díval, se zde jako fotograf   jen mihne.