V lásce a válce

Severský film, jaky tady ještě nebyl. A první   dánský film zabývající se svou dávnou   historií, která je tam sice propírána, ale   není stále vyřešena. Je to film současným   generacím připomínající dávné neduhy,   které že prý jsou v Dánsku z velké části   zapomenuty. A jedná se o snímek vysoce   působivý a emočně zasahující do lidské   duše. O období první světové války, kdy bylo   jižní Jutsko okupováno Německem, nic nevíme   ani v Česku. Nevíme ani, že tam někteří   Němci po válce zůstali, založili rodiny a od   té doby tam jejich potomci dodnes stále žijí.   A to nám tento příběh vcelku ohromujícím a   zároveň drastickým způsobem přibližuje. Už   samotný začátek zaujme svou výpovědí o   nesmyslnosti války. Války, ve které, v tomto   případě, musí dánský žid bojovat na straně   Němců. Máme tu příběh Esbena navrátivší   se po zranění domů z fronty ke své rodině,   kde ani tam nenajde klidu. Bojuje o všechno. O   svou rodinu, syna i vlastní život. A to jenom   proto, že mu v cestě stojí německý   důstojník mající zálusk právě na jeho   ženu. Tragický příběh plný daných   okolností směřující tam, kam to jistojistě   muselo zajít. Vývoj událostí však není zase   až tak jednoduchý, jak by nyní mohlo každého   napadnout. Svým způsobem o zvraty není nouze, i   když jsou ve vyprávění hodně opatrné a   lstivé. Některé souvislosti snad i překvapí.   Jedná se sice o válečný film, ale doba války   působí jen jako kulisa. Především se jedná o   melodrama trojlístku, ve kterém si nikdo není   ničím jist a ani divák, byť si to může   myslet, neví, kam to všechno bude směřovat. O   to víc právě zasáhne samotný konec. Asi je   škoda, že do celého dění více nezasahuje   atmosféra války, tedy že není více   válečných scén, či hrozby nepřítele, ale to   už by zřejmě musela být více natažena   stopáž filmu. Snímek je tedy takový, jaký je.   Ale na to, aby mnohými scénami šokoval i tak   stačí. Snímek byl oceněn a zaslouženě.