Václav

Neoblíbený čtyřicetiletý vesnický outsider Václav, svým chováním připomínající pubertálního kluka, žije sám se svou matkou. Snaží se pracovat v místním družstvu, zajímá se o svobodnou matku Lídu a jeho vášní je střelba z malorážky. Chtěl by se jako jeho otec dostat na olympiádu. Po incidentu s „vypůjčeným“ družstevním vozem je odsouzen k obecně prospěšným pracím. Neshody má i se svým bratrem Františkem, kterého postřelí. Skončí ve vazební věznici, kde lékaři zjistí, že je autista. Matka chce požádat prezidenta o udělení milosti pro syna, potřebuje však k tomu podepsanou petici občanů. Zlomit jejich averzi k Václavovi nebude však snadné.
Filmová ročenka 2007

Jiří Vejdělek platí v současné české kinematografii za jednoho z komerčně nejúspěšnějších filmařů. V posledním desetiletí realizoval šest celovečerních filmů, které žánrovým rámcem „lidové" komedie s populárními hereckými tvářemi nevybočují ze středního proudu a jež se těší velké divácké oblibě. Trend v jeho tvorbě určili debutoví Účastníci zájezdu (2006), kteří vznikli jako adaptace románu Michala Viewegha, jenž v českém filmu platí za jistou marketingovou značku, a kteří se s téměř osmi sty tisíci diváky stali nejnavštěvovanějším filmem v českých kinech toho roku. Přízeň filmového publika si v následujícím roce získal hned s dvěma dalšími projekty - komediální road movie z romské komunity ROMing a zejména tragikomedií Václav, na níž souhrnem přišlo čtyři sta tisíc lidí a která uspěla v hereckých kategoriích při udílení Českých lvů. Mužská herecká dvojice Ivan Trojan a Jan Budař byli za ztvárnění dvou charakterově odlišných bratrů oceněni Lvy pro nejlepší herce v hlavní a vedlejší roli.
Postavou vesnického blázna Václava nevybočoval Ivan Trojan z typu outsidera středního věku, do kterého byl na určitou dobu zaškatulkován zejména kvůli Ondříčkovým Samotářům (2000) či Zelenkovým Příběhům obyčejného šílenství (2005). Jeho postava na první pohled problémového hlupáka, ale v jádru citlivého dobráka je definována zejména skrze jeho vztah k matce, s níž ve svých čtyřiceti letech bydlí v jednom domě, a který je důvodem rivality mezi ním a jeho bratrem Františkem. Obdobně se děj posunuje vpřed prostřednictvím Václavových konfliktů s ostatními obyvateli vesnice, jimž se příčí jeho každodenní dětinsky bláznivé lumpárny a průšvihy, ze kterých ho milující matka opakovaně tahá ven. Včetně finální žádosti o prezidentskou milost za jeho trestný čin. Tento moment vycházející ze skutečné události se ostatně stal inspiračním zdrojem pro filmový námět.

Jana Bébarová
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

POZOR SPOILER

Václav se baví tím, že střílí z malorážky. Tu mu však matka najde a odevzdá. Václavův bratr Franta ji rozbije, což Václava naštve. Ale pak se zklidní a opět je v hospodě, kde kouká na cvičící ženy. Hraje šipky, opije se a druhý den je mu to matkou vyčteno. V práci mimo jiné připravuje kancelář k vymalování, které pak provede sám. Kupuje si starý pletací stroj a na něm mamince uplete svetr. Ale to už předseda zjistil, jak mu Václav „vymaloval“ kancelář a není z toho příliš nadšený. Kluci Vaškovi půjčují motorku za cigarety. To jej inspiruje k tomu, aby vytáhl z půdy starý stroj a pustil se do jeho opravy. To vše podniká se zesnulým otcem. Toho někdo kdysi udal, ale Vašek neví kdo. Motorka funguje, a tak je možno povozit i Lídu, takto milenku Vaškova bratra. Ale to už je další průšvih na světě, a to s vysokozdvižným vozíkem. Pak se Vašek účastní závodů v cyklokrosu. Ale jen jako divák, protože pro kluky sehnal auto. No, ukradl jej. Sice jej v pořádku vrací, ale dochází ke konfliktu se strážným, kterému padá pistole ke kanálu. Navíc se ještě postřelí. Domů přivádí Vaška policista. Vaškova nemocná matka odjíždí do nemocnice. On jde pro pistoli do kanálu a střílí do plechovek. Pak vyslechne hovor svého bratra s Lídou a dozví se, že její syn není jejího manžela, ale má je s Frantou. Kluci dají Vaškovi kouřit trávu, ten udělá rambajs na jevišti, kde zrovna hraje kapela. Pokračuje k předsedovi, ale pak se od strážného dozví, kdo udal jeho otce. Druhý den je celá ves popsaná hanlivými nápisy, a to vápnem. Pachatele nebylo vůbec těžké najít. A nebýt předsedy, skončil by Vašek v kriminále. Toho, zmazaného vápnem, bere Lída domů. Chce po něm, aby mlčel o otcovství jejího syna. Také Václava koupe a udělá z něj muže. Druhý den jej Franta zmlátí za to, že se kolem Lídy motá. To už Vaškovi rupnou nervy a běží si pro ukrytou zbraň. Svého bratra dostihne u kolotočů…

Film podle skutečných událostí na motivy prezidentských milostí, které udělil Václav Havel v letech 1992-2003. V hlavní roli Ivan Trojan, dále hrají Emília Vášáryová, Jan Budař, Jiří Lábus, Soňa Norisová. Scénář Marek Epstein, režie Jiří Vejdělek, producent Jaroslav Bouček, kameraman Jakub Šimůnek.

Václav Vingl je vesnický outsider, který ve svých 40 letech žije s maminkou pod jednou střechou. Přestože je Václav vnímán jako místní šašek, hlupák a problematický nezvladatelný kluk, my v něm (spolu s maminkou) vidíme citlivého, vnímavého dobráka s klukovskou duší a s hlavou plnou milých lumpáren. Lidé z vesnice v něm vidí jen problém. Dokonce i bratr František, který celý život soupeří s Václavem o lásku matky a otce.

Tyto dva světy na sebe neustále naráží, a tak Václav lítá z jednoho průšvihu do druhého. Drama vrcholí soubojem bratrů o lásku Frantovy milenky Lídy, který končí trestným činem. Václav je uvězněn. Matčina ochrana je pryč. Stává se terčem útoků spoluvězňů i traumatických vzpomínek na otce. Pomalu umírá. Matka se rozhodne požádat prezidenta o milost. Ta je podmíněna peticí spoluobčanů. Odpustí Václavovi celá vesnice, když mu nedokáže odpustit ani vlastní bratr František?

Zdroj: ČT

Vážení novináři,

Je mi potěšením informovat vás o skvělé divácké návštěvnosti filmu Jiřího Vejdělka a Marka Epsteina, který můžete vidět již více, jak týden, v českých kinech.

V úterý 4.prosince 2007 se v Palace Cinemas Slovanský dům uskutečnila slavnostní premiéra Václava, které se zúčastnilo mnoho známých osobností, včetně Václava Havla s chotí.

Od čtvrtka 6.prosince nastoupil film do široké distribuce v celkovém počtu 32 kopií.

Za první týden vidělo film více jak 70 000 diváků.

Václav se tak dostal na první příčku návštěvnosti filmů v našich kinech a diváků stále neubývá. Věříme, že zájem diváků neustane a brzy tragikomedie Václav brzy překročí hranici 100 000 diváků.

S pozdravem

Martina Vazačová

Václav je vesnický outsider, který ve svých 40 letech žije s maminkou pod jednou střechou. Přestože je Václav vnímán jako místní šašek, hlupák a problematický nezvladatelný kluk, my v něm (spolu s maminkou) uvidíme citlivého, vnímavého dobráka s klukovskou duší (a hlavou plnou milých lumpáren). Ostatní (téměř celá vesnice) v něm vidí jen problém. Dokonce i bratr František, který celý život soupeří s Václavem o lásku matky a otce. Tyto dva světy na sebe neustále naráží, a tak Václav lítá z jednoho průšvihu do druhého. Drama vrcholí soubojem bratrů o lásku Frantovy milenky Lídy, který končí trestným činem. Václav se ocitá ve vězení, kde se stává terčem útoků spoluvězňů i traumatických vzpomínek na otce. Zachrání jej žádost o milost, která je podmíněna peticí? Pomůže mu bratr František a poté celá vesnice?

Václav je prvním dílem z volného cyklu Prezidentské milosti, líčícího osudy lidí omilostněných za prezidentské éry Václava Havla. Ale pro výsledný film to není podstatné; dokonce se naopak zdá, že formulka "podle skutečného případu" jej maličko svazuje a omezuje.
V nadsázce řečeno, tvůrci nemohou hrdinovi milost upřít, i kdyby nakrásně chtěli, a divák se zase může bát jisté "oficiálně" diktované lítostivosti.
Naštěstí Václav obstojí s obezličkou prezidentských milostí i bez ní. Je dobře napsaný, natočený, zahraný a vedle zvládnutého tvaru má dokonce i obsah. V tom tkví celé tajemství; jak prosté, milí Watsonové, tvůrci upocených snímků do počtu!
Po veleúspěšné vieweghovské prvotině Účastníci zájezdu se režisér Jiří Vejdělek spojil se scenáristou Markem Epsteinem poprvé nad poetickou komedií Roming.
Ve srovnání s její pohádkovou stylizací se ve Václavovi zkáznili – pro milovníky filmové fantazie možná až zbytečně úzkostlivě; hlavně však do party přibrali Ivana Trojana, s nímž uzavřeli ideální spojenectví.
Z každého metru filmu totiž tryská, že bez ohledu na to, jaký byl ve skutečnosti předobraz titulního hrdiny, tvůrci vědí, jakého nechtějí.
Nechtějí klátivého Otíka z Vesničky mé střediskové, nad nímž se srdce svírá výhradně soucitem; nechtějí ani amerického Rain Mana, jenž pod autistickým postižením nosí záblesky mimořádných schopností.
Václav v Trojanově úžasném podání představuje naprosto jiný, vzácně celistvý příklad duševního postižení: čtyřicátník na úrovni puberty není vyložený ubohý cvok, spíše nezralý poťouchlík, což filmu vyloženě prospívá.
Je totiž k politování i na zabití, dovede se chovat oddaně a za okamžik chystat velmi vynalézavé pomstičky.
Střídá náhlé dočasné návaly zodpovědnosti a pracovitosti s naprostými propady okamžitým hrám či zmaru, vážně jako přerostlé dítě.
A city? Ač k nim zdánlivě nedozrál, prožívá naplno vzájemnou sourozeneckou žárlivost – v roli bratra září v naprosto nezvyklé poloze Jan Budař – i lásku k bratrově milence, která pro něj nemá jen podobu nevinné touhy.
Mimochodem něžně čistá intimita sblížení v Účastnících zájezdu má i ve Václavovi svou variantu v nádherné bezdeché milostné scéně, blížící se opět spíše aktu milosrdenství než erotické vášně.
Ačkoli ze dvou třetin film předvádí v podstatě vesnické humoresky, stavbou si připravuje půdu pro tragédii. Hned v silném úvodu tak jako v Babelu zazní střelba, a i když hrdinovi vezmou pušku, kdesi v zátylku divák stále očekává ohrožení.
Mezitím poznává Václavův mikrosvět. Jeho matku – dojemně odevzdanou Emílii Vášáryovou, o to královštější, když konečně vybuchne v drobné etudě kolem stolování.
Maličkost, ale je v ní všechno, stejně jako v okamžiku, kdy matka střežící Václava usne na židli s lahví piva a syn ji láskyplně přikryje.
Takový by byl svět, kdyby v něm žili jen oni dva, případně přirozeně se zjevující, ale nepřirozeně působící otec, s nímž se Václav "chlapsky" radí.
Jenže je také třeba chodit do družstva, kde dějiny stojí, do knihovny, kde si z negramotného pasáka krav utahují sousedky, do hospody, kde se dají šmírovat ženské při aerobiku, na hřbitov, odkud se tak snadno utíká za kluky prohánějícími motorky, nebo do kanceláře předsedy, kde by mohl potkat svou tajnou vyvolenou – jako v půvabném výjevu mezi igelitovými plachtami při malování.
Venkovské pastorále si dává na čas, minuty se vlečou líně, ale naprosto přesně v rytmu života mezi traktory a pivem. Osvěžují je neméně věrné rituály třeba kolem matčiných narozenin, od dárků až po mísu chlebíčků, nebo cesty do kostela v "rikše" vyrobené z trosek trabantu.
Člověk by skoro uvěřil, že se vydal na čirou komedii, jenže z té nálady ospalé návsi začne pomalu přituhovat. Strach stupňuje hlídač s pistolí, pak bigbít v hospodě, kde má Trojan velké zběsilé sólo, poté jeho proměna v tribuna lidu na popelnici, jenž zrazen píše po zdech rozhořčené "Sraby!" – a vzápětí bez varování udeří brutalita, která vyvrcholí odvetou v pouťových kulisách.
Až potud působí Václav jako monolit, který se valí sice pomalu, ale osudově. Dodatek o vězení a petici, jakkoli účinkem mrazivý, přece jen už zavání onou moralistní úlitbou "pravdivému příběhu".
A také z něj zavane nenápadný stesk po hravosti, lehkosti a černé osobní ironii, kterou si Vejdělek na tenkém ledě Václavova pohnutého osudu nemohl dovolit. Snad příště – jako režisér už přesvědčil, že by mohl zkusit vlastní látku.

Zdroj: i-dnes