Obsah filmu Veronika
Epizoda ze života mladé, literárně nadané dívky Veroniky Pavlitové, se odehrává v roce 1854. Do Prahy právě přijede císař František Josef I. a mezi těmi, kteří jej přišli do Stromovky přivítat, anebo je sem zavedla zvědavost, byla i Veronika. Chce císaři předat žádost o milost pro svého uvězněného otce, protože sama jen velmi těžce z bídného platu švadleny živí sebe a své sourozence. Díky náhodě se dívka seznámí s Boženou Němcovou, kterou nesmírně obdivuje. Na čas se stane její přítelkyní a důvěrnicí. Naivity mladé dívky však využije policejní ředitel Paümann, který již delší dobu Boženu Němcovou sleduje. Veronika mu ve své prostoduchosti...
Podkladem k filmu Veronika se stala stejnojmenná próza Miloše V. Kratochvíla ze sbírky novel, vycházejících ze skutečných událostí. Co režiséra na osudu této téměř neznámé dívky zaujalo? "Drama dívky, která je uštvána k smrti. Veronika umírá, protože nemůže přestoupit mez svého svědomí. Osud je vždycky determinován dobou, která utváří lidské charaktery a názory. Veronika nemůže žít jako člověk dvou tváří a přitom nemá na vybranou. Vycházím nejen z historických faktů, ale také z vlastního přesvědčení, že mravní zákon v člověku je určující. Proto mě tak přitahují historické postavy, na nichž se jako v krystalu odráží nejen doba, ale i charakter našeho národa."
Do titulní role obsadil Otakar Vávra Taťjanu Medveckou, které se podařilo vystihnout dívčiny pochybnosti, obavy a naděje. Boženu Němcovou představuje Jana Hlaváčová. Diváky a kritiku zaujaly i herecké kreace Martina Růžka jako policejního ředitele a Jiřího Adamíry v roli pátera Štulce. Komornímu pojetí díla byla podřízena i kamera Jiřího Macáka a hudba Otmara Máchy. Premiéra filmu se konala v květnu 1986. < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (2)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 19.8.2022
Režisér Otakar Vávra se významné spisovatelce Boženě Němcové věnoval už snímkem „Horoucí srdce´ (1962), kde ji zdatně zahrála Jiřina Švorcová. Po deseti letech se k ní vrátil, i když ne úplně přímo. Učinil tak prostřednictvím naivní slečny Veroniky, která byla předobrazem skutečné postavy, nějaké Viktorie Paulové, svého času se skutečně pohybující v blízkosti Boženy Němcové. Tu si v tomto snímku tentokrát zahrála Jana Hlaváčová a v porovnání s předchozími představitelkami taktéž věrohodně. Jedná se o tragický plně vlastenecký příběh, který jakoby kopíroval skutečný svět v éře komunistického socialismu, ve kterém snímek vznikl. Máme tu skupinku známých umělců bojujících za svobodu tvorby a proti nim tajnou policii, která lstí donutí, v tomto případě, právě Veroniku ke spolupráci, což znamená k udavačství. O době v životě Boženy Němcové je tedy toho pojednáno skutečně pramálo. Režisér Otakar Vávra však byl mistrem svého řemesla, a tak natočil po umělecké stránce další impozantní dílo. Vávra také sám zpracoval scénář dle stejnojmenné knihy literárního autora Miloše Václava Kratochvíla, který formou deníkových zápisů zpracoval skutečný osud mladé ženy, jejíž otec byl coby účastník revolučních bojů v roce 1848 vězněn, o čemž je ve filmu zmínka hned na začátku. Poetické ladění a umělecký vizuální přednes zmírňuje psychologický teror habsburské policie, ale šokujícímu finále se děj samozřejmě nevyhýbá. Po dramatické stránce příběh zaujme přes svou temnější stránku dané atmosféry. Snímek už pozapomenutý a svým způsobem je to škoda. Hlavní výpovědí je, že donucený člověk k udavačství může být i skutečně blízký člověk, a to, bohužel, v jakékoliv době. Taťjana Medvecká v roli Veroniky podala úctyhodný výkon. Zajímavostí je, že na rozdíl od Jiřiny Švorcové opět angažoval Otakar Vávra Radovana Lukavského do role Josefa Němce.
