Vítejte v Marwenu

Robert Zemeckis opět předčil tvůrčí   očekávání. Natočil snímek kombinovaný   hranými a animovanými sekvencemi, kde právě ta   animovaná část svou realičností doslova bere   dech. Svým způsobem psychologický snímek na   základě dokumentu z roku 2010 'Marwelcol' o   zlomeném muži po brutálním napadení. Aby   znovu získal své motorické dovednosti a   vyrovnal se s psychologickým traumatem, začal ve   své zahradě stavět miniaturní model belgické   vesnice v období druhé světové války a   vytvářet fiktivní válečné dobrodružné   příběhy za pomocí loutek navržených podle   skutečných vzorů. Přesněji řečeno, podle   svých sousedů. A právě jeho fantazii sobě   vlastní máme možnost vidět v animované   části a dá se bez skrupulí říci, kam se se   svými výtvory hrabě Tim Burton. Se scénářem   je to už krapet složitější. Moc nám dějově   nedá. Byť je herecký výkon Stevena Carella v   hlavní roli adekvátní, lítost nad jeho osudem   bohužel nevyvolává. Ono je to snad i vlivem   právě animované části, která svým   popkornovým rozhledem přivádí zcela na jiné   myšlenky. Snímek začíná jako válečný film,   jehož dynamika žánrově okouzlí a to až do   chvíle, kdy divák zjistí, že se jedná o   obyčejné panenky. V danou chvíli kamera   vyzradí podstatu věci, o kterou celou dobu jde.   Vizuální styl scén s panenkami snad do této   chvíle také ještě nebyla k vidění. Je   skutečně fascinující a tak není divu, že   osud člověka, o kterém tento film je, krapet   zapadá do pozadí. A to i přesto, že hrané a   animované části jsou vyrovnané. Snímek tedy   skutečně kombinuje animované akční sekvence   panenek s citlivým dramatem o traumatu   skutečného člověka, což je vskutku počin   odvážný a ne každého něco takového dokáže   oslovit.