Vládkyně Aiša

Klasické starší dobrodrůžo se vším všudy   a hezkou ústřední melodií. Jenže pak se to   začne táhnout. Akce se vytratí a začíná to   být kapánek nudné. Nakonec to vypadá jako   milostné drama z červené knihovny. Což je   veliká škoda. Proto musím hodnotit   v podprůměru.

Anglický spisovatel dobrodružných románů   Henry Rider Haggard není znám jen věhlasným a   i u nás známým literárním počinem 'Doly   krále Šalamouna', filmaři hojně vyhledáván,   ale i románem 'She: A Jistoty od Adventure',   který si pro úspěch vysloužil i   několikadílné pokračování. Filmaři po tomto   skvostu sáhli už v době němé éry, kdy   vzniklo několik filmových zpracování. Tento   snímek z roku 1965 je druhým snímkem zvukovým   a v podstatě prvním barevným a v obrazovém   Cinemascopu. A tak opět nejde o nic jiného, než   o tříčlennou výpravu, která ve Východní   Africe narazí na ztracené město, ve kterém   vládne krásná královna, jejíž láska je   příslibem nesmrtelnosti. Takový film si   vyžaduje ne zrovna skromný rozpočet, který   však zřejmě takový byl, protože na   každičkém záběru je to znát. Lokace sice   vcelku působivé jsou, ale třeba statický obraz   scenérie onoho ztraceného města moc nadšení   nevyvolá. Vlastně to takřka připomíná   Drážďany po náletu spojenců. Snímek   samozřejmě láká na Ursulu Andress v roli   královny, která na sebe upozornila účastí v   první bondovce 'Dr. No' (1962). K hereckým   kreacím jí scénář zrovna nevybízí, ale být   krásnou královnou se jí chtě nechtě   podařilo. On ten film je vůbec takový celý   omšelý ve své jednoduchosti a námětové   přímočarosti. Dobrodružný orientální kabát   sice má, ale zub času už bohužel za ta léta   také udělal své. Dějová etuda ohledně   plamene věčného mládí a radosti z   nesmrtelnosti je sice dobrodružně zajímavá,   ale dnes už svým zpracováním poměrně nudná.   Okem shovívavým je potřeba na toto filmové   dílo zhlížet, jinak dojde k diváckému   zatracení. Je-li to škoda už je na diskuzi.