Vyděrač

Už proslulý celovečerní dokument Jurise Podniekse Je lehké být mladý (1986) a motiv tyranova vnuka z Abuladzeho Pokání nastolily se vší naléhavostí a komplexností problematiku mladé generace - jejího mravního profilu, ideálů, potřeb a možnosti seberealizace. Od roku 1986, kdy zmíněné snímky rozbouřily hladinu veřejného mínění, vznikly v sovětské kinematografii desítky hraných filmů, konkretizující nejrozmanitější aspekty života mládeže. Všímají si rockové horečky (Zloděj, Assa); narkomanie (Jehla, Zpověď), nedobrého stavu mravního a právního vědomí (Plumbum - nebezpečná hra, Jmenuji se Harlekýn), infantilismu (Kurýr) či absence citové kultury (Malá Věra). Zvláštní řadu vytvořily filmy o středoškolácích, svého druhu „černá série", zaměřující se na vzrůstající egoismus a cynismus mladých lidí, na jejich ryze spotřební orientaci, na přenášení vlivu a společenského postavení rodičů do vlastních postojů apod. Sem patří i Vyděrač scenáristy Eduarda Volodarského a režiséra Valerije Kurykina. V tragickém příběhu tří spolužáků jsou jasně naznačeny diametrálně rozlišné charaktery, jež jsou pojaty jako „produkty" doby stagnace. Poukazuje se tu na velký vliv postojů rodičů, jež se pak odrážejí v chování jejich potomků. Tvůrci dovádějí svou myšlenku o podmíněnosti chování mladé generace pokřivenou výchovou až do krajnosti. Jeden z hrdinů, syn prominentního otce, vystřelí na svého přítele jen proto, že se cítí ve svém egocentrismu poškozen. - Snímek je jistě zajímavým pohledem do současné sovětské reality, i když je občas poznamenán určitým schematismem.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled