Vzpoura na lodi Bounty

Film při kterém místama   zamrazí a všechny   následující remejky se   zdají být zbytečné. Clark   Gable měl v té době pověst   prvního milovníka v   Kalifornii, od něho se   perfektní výkon očekával.   Ještě víc na mne zapůsobil   Charles Laughton jako   nemilosrdný kapitán ve   svém, pravděpodobně,   vrcholném výkonu. I   vedlejší herci jsou   solidní, Tahiťanky půvabné   a exteriérové záběry   dechberoucí. Hollywoodská   klasika.

Tak tenhle první přepis   románu předčí suveréně   další zpracování s   Marlonem Brandem a Trevorem   Howardem a nebo, nedejbože, s   Melem Gibsonem a Anthony   Hopkinsem. Film je takový   syrovější, mně připadá i   krutější vzhledem k   podmínkám na palubě.

Když se řekne „Vzpoura na   lodi Bounty“, každému se   vybaví snímek „Bounty“   (1984). Tato skutečná   událost z roku 1788 však   byla filmově zpracována už   dříve, a to celkem   třikrát. Poprvé ještě za   němé éry, tedy v roce 1916,   kdy podle tehdejší kritiky   tvůrci projevili naprostou   věrohodnost charakteru a   činů především kapitána   Bligha, což bylo učiněno na   základě dobových záznamů   a hlavně deníku samotného   kapitána. Jednalo o hodně   nákladný počin, a tak je   ohromná škoda, že je   považován za ztracený.   Tento snímek z roku 1935 je v   pořadí druhý a   samozřejmě, jak už to   bývá, je kritikou označen   za ten nejlepší. Takřka   démonického kapitána Bligha   si zahrál u nás asi   neznámý Charles Laughton a   prvního důstojníka   Fletchera Christiana, který   vedl vzpouru proti   sadistickému kapitánovi, si   střihl Clark Gable. Ten už   by naopak známý být mohl.   Na svou dobu samozřejmě   černobílý film, ale po   technické stránce natočený   s úctou k dané události.   Improvizované vizuální   efekty svou kvalitou   přitahují pozornost až   překvapivě. I režisér   Frank Lloyd provedl   obdivuhodnou práci. Od   pozdějších verzí se asi   tak první polovina děje   příběhu ničím   neodlišuje. Vice je však   pojednáno o osudu kapitána   po jeho nuceném vykázání z   lodě a ponechán napospas   osudu na člunu společně s   posádkou, která mu zůstala   věrná. Zajímavostí je   vsazení komické figurky v   podobě kuchaře na lodi s   jeho etudou vylévání vody   ze džberu do moře. Později   mezi domorodci také pobaví.   Nebyl to zase až tak špatný   nápad, neboť snímek se   více vyzdvihl do   dobrodružně zábavné   roviny, než aby se to   zachmuřeně drželo pouze   dramatu. Na lodi Bounty se   samozřejmě dramatické   situace odehrávají, avšak   později v orientu mezi   domorodci už celá atmosféra   přechází do melodramatu a   místy až přímo k   romantickým chvilkám. Svůj   dobrodružný námořnický   kabát si však celý koncept   zachovává po celou stopáž.   V rámci klasického filmu má   snímek určitě co nabídnout   i dnes.