Za pět minut sedm

Kritičnost doby a jisté zesměšňování   hlavně vysokých představitelů československé   lidové armády je patrná. Ti, co jsou na výši   mají hodně navrch a jsou ctěni, zato ten   obyčejný člověk je opovrhován. Každá   maličkost, každá prkotina může vyvolat   konflikt a tak je daleko lepší poslouchat a   neúnavně podlézat. Varující je scéna, kdy   kvůli zanechání syna generála poškole,   přijedou obrněné transportéry s jadernými   hlavicemi, nebo vznik neprostupné hranice např.   přes polovinu kuchyně, takže obyvatelka bytu   nemůže ke sporáku, kde se začal pálit oběd a   mnoho dalších absurdních věcí. Celé to   vypadá jako narážka na tzv. železnou oponu.   Snímek je vyobrazen groteskně a parodicky.   Rychlý sled animace, zrychlených záběrů a   značně nelogických projevů dává šedesátým   létům pořádně zabrat. A to za doprovodu   vcelku vkusné jazzové hudby. František   Filipovský tu výborně ztvárnil ředitele   školy, který pro svůj klid je velice   podlézavý a svým vystupováním připomíná   stalinistické kázání.Černobílý obraz   společně s výtvarným pojetím vytváří   zajímavé vyznění celého projektu. Těžko   říct, jestli to někoho pobavilo ve své době,   ale dnes to zavání až s neskutečnou   trapností. Ono už je divné, že takové   politické téma bylo vnucováno do dětského   filmu. Píši to nerad, ale nakonec je dobře, že   je tento snímek zapomenut.

Při dnešní "námětové krizi" už   bere našinec za vděk čímkoli, co není   tuctové a co se alespoň trochu vymyká   běžnému (pod)průměru. Označení filmu jako   "dětský" je silně zavádějící,   jenom proto, že většinu herců tvoří děti...   A kdo se tímto vývěsním štítem nedal zmást,   ten mohl být mile překvapen. Já na něm   oceňuji hlavně to, že si tento film hraje a že   si hrát umí. Hodnotný je také jeho   společensko-kritický obsah, jen málo   jinotajný, ježto nelze přehlédnout, že se   týká kritiky tzv. kultu osobnosti, vlivu   všemocné armády, státem organizovaného   násilí a obecně "zkasárnizování"   veškerého života.

Film, který se opravdu nepovedl. Pokud byl   zamýšlený jako dětský, myslím si, že ho   děti tehdy těžko pochopily (a dnes je už   úplně mimo). Spousta jinotajů,   nepochopitelných narážek, experimentů s   kamerou... Záměr autorů byl dobrý, ale   výsledek hrozný.