"Záhada modrého pokoje". Pro natáčení českého detektivního filmu bylo rozhodnuto, aspoň tak se tehdy vyjádřil
Karel Hašler, představitel jedné z hlavních rolí a režisér dialogů, z toho důvodu, že nemáme dosud v českém repertoáru detektivní film umělecky cenný a morálně nezávadný. Jednak proto, že máme celou řadu dobrých herců pro detektivní obor, kteří nám v salonních filmech často chybějí. Tak to byla slova Karla Hašlera.
Detektivní film "Záhada modrého pokoje" vystříhal se díky dobrému scénáři a Cikánově vtipné režii všech banalit, k nimž v té době každý detektivní film samovolně sklouznul, přesto však si zachoval svou napínavost, záhadnost i tempo. Pro detektivní film byl přímo předurčen svými ostře řezanými rysy i úsečnou hrou i řečí náš charakterní herec
Bedřich Vrbský.
Pro roli intrikána nemohl být zvolen lepší typ, než byl
Jan Sviták.
František Kovářík svým nořením se do sebe a jakousi náměsíčností v pohybech i mluvě vytvořil znamenitou figuru. Nesmíme ovšem zapomenout na
Františka Smolíka, který měl v tomto filmu sice malou úlohu, ale dal jí plně vyniknout, a pak na
J. W. Speergra, který se velmi dobře vyrovnal s přechodem z němého filmu do zvukového.
Z mladé gardy drželi se tenkrát statečně naši staří známí studenti z filmu
Před maturitou (1932) -
Miroslav Svoboda a
Antonín Novotný.
Jiřina Šejbalová svou jasnou, skvěle artikulovanou mluvou a dívčím zjevem zastupovala s plným úspěchem šarm a půvab. Kameraman
Jan Stallich ukázal v tomto novém prostředí svou vysokou úroveň a tak se dalo předpokládat, že "Záhada modrého pokoje" se zařadila mezi dobré české filmy a že by mohla pro své kvality konkurovat i cizím filmům, které tehdy pro svůj detektivní charakter byly houfně dováženy. Ve filmu "Záhada modrého pokoje" bylo použito záběrů zámečku, nesoucí dnes název "Nový Stránov".
Hosté na zámku společně řeší provokující záhadu jedné z místností.
První česká zvuková detektivka byla doslovně přetočena podle německého filmu, jehož původní verzi se čeští distributoři rozhodli neuvádět.
Autor/Zdroj: /Popis
