Zbraně pro Prahu

POZOR, SPOILER

Je květen roku 1945. Přes železniční most přejíždí obrněný vlak. Stavějí se barikády a stále se ještě střílí. Skoro všude již visí naše vlajky.

My jsme na nádraží v Solanech. Posunovač Jan Chýň má telefon. Volá mu nějaký Bubeník. Potřebuje zbraně. U trati je údajně muniční sklad, a tak se Honza vrhá do dobrodružství, které ho může stát život. Nejprve přemlouvá strojvedoucího Kliku. Ten je však proti. Na jeho místo jde Tonda. Obrněný vlak se řítí sem a Honza rozhoduje, že do něj nabourají jiný vlakem. Tonda se vymlouvá na kotník, proto jej Honza posílá pryč a zpět jde Klika. Rozjedou vlak proti Němcům. Honza vyskakuje v pořádku, ale Klika po seskoku mizí.

Nacisté, kteří přežili jsou zajati a nyní je třeba odmontovat z vlaku vše, co ještě může střílet. Hlásí se i nadporučík Sauer, ale je Honzou odmítnut. Totéž pak udělá Honza svému otci, ale jen proto, že je trochu opilý. Zmizelý Klika přijíždí i s celým vlakem a ihned se chce zapojit. Honza prozrazuje Sauerovi, že zbraně, které má dovézt do Prahy, jsou v muničáku. Jenže jak je dostat, když jsou tam nacisté? Sauer přece jen dostává bojový úkol, a to vyzvednou Honzova otce a přivézt jej sem. Tak se i stane, ale shledání otce se synem není zrovna přátelské. Táta rád pomůže, ale také by rád kafe, což je pro Honzu problém.

Nu, do muničáku se dostanou pomocí lsti se štěnětem. Ale náckové jsou ochotni předat vše jen vyšší šarži. Sauer jim není po chuti. Nakonec se „šarže“ najde a zbraně mohou být převzaty. Takže vlak jede ku Praze. Jenže to nebude jen tak. Dochází k přestřelce a je nutno vycouvat. Následně je třeba "sundat" snajpera na střeše, a to už se blíží další pancéřový vlak. Honza s tím svým pokračuje a chce někde přerušit trať. Zde je však obtěžuje letadlo, a tak jej Honzův otec sejme. Avšak je při tom zasažen.
Další setkání s nacisty je také zajímavé. Jejich velitel tvrdí, že nebude bojovat proti civilistům, ale také že nesmí na Prahu nikoho pustit. Honza naoko souhlasí s ústupem...

8.5.1945: Na výzvu rozhlasu vezou venkovští železničáři munici na pomoc bojujícím Pražanům.
V květnu 1945 bojovalo v Čechách na straně revolucionářů několik pancéřových vlaků - dílem ukořistěných, dílem sestavených ze všeho, co přinesla trať. Zlomek jejich příběhů je zachycen v tomto vyprávění. Jednomu z nich velel posunovač Jan Chýň, kterému se podařilo dovézt zbraně z muničního skladu v Libčicích na pomoc bojující Praze.
Film byl natočen ke 30. výročí ukončení 2. světové války.

Scenárista Jaroslav Dietl se podílel na vzniku válečného dramatu Zbraně pro Prahu, které vzniklo v roce 1974 jako ukázkové propagandistické dílo. Režisérem snímku, který novodobé dějiny vnímá z pohledu normalizované barrandovské dramaturgie, se stal politicky mnohonásobně prověřený Ivo Toman. Vyprávění se odehrává v květnu 1945, kdy v Praze vypuklo povstání proti nacistickým okupantům. Železničáři z venkova se rozhodli přispět bojující metropoli dodávkou zbraní, a to i za cenu vlastních životů. Ivo Toman do rolí hrdinných železničářů obsadil Karla Hlušičku a Jiřího Kodeta. Roli však našel i pro svou manželku Slávku Budínovou, kterou obsazoval do svých filmů poměrně často.

Zdroj: NFA

8,5,1945: Na výzvu rozhlasu vezou venkovští železničáři munici na pomoc bojujícím Pražanům. Film natočený ke 30. Výročí ukončení 2.světové války.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu