Zelig

Aby postavě Zeliga dodal dokumentární věrohodnost, zařadil Allen do filmu trikové scény, v nichž se s Leonardem Zeligem setkávají celebrity světa literatury, filmu či sportu (Eugenem O'Neill, James Cagney, Josephine Baker, Jack Dempsey...), ale také politici (Herbert Hoover, Adolf Hitler). Tuto iluzi pak dotvářelo a zintenzivnilo také dotáčení falešných osobních vzpomínek některých z těchto osobností na Zeliga. Dvě z nich se však natočit nepodařilo. Jack Dempsey už byl příliš nemocný a Greta Garbo žila uzavřená ve svém bytě v New Yorku, s nikým nekomunikovala, a Allenovi na dopis, v němž ji žádal o spolupráci, ani neodpověděla. Nabídku naproti tomu přijala byvší hvězda němého filmu, devadesátiletá Lillian Gish, leč rozhovor s ní nakonec skončil pod střihacím stolem a v Zeligovi se neobjevil.

V roce 2007 objevila italská psycholožka nezvyklou formu poškození mozku, který má stejný dopad na své oběti, podobně jako ve filmu (kromě psychologické proměny). Objevitelka Giovannina Conchiglia a její kolegové se rozhodli tento syndrom pojmenovat "Zelig-like Syndrom" podle filmu.

Kvůli posedlosti v autetičnosti snímku trvalo Allenovi natáčení stejně dlouho jako natáčení dvou jiných filmů dohromady.

Aby byl maximálně zachovaný duch doby, používal Allen při natáčení techniku (objektivy, kamery a zvukové propriety) z 20. let. Stejně tak laboratoř, která pak vyvolávala negativy, povolala na tuto práci své bývalé zaměstnance z důchodu.