Země nomádů

Skvěle zahraná, autentická a lehce   melancholická road-movie. Velkou část filmu   jsem se nechal unášet a že mě Země nomádů   unášela.

Film čínské režisérky žijící a tvořící   v USA mě hodně zaskočil. Je to velmi   neromantická a nesentimentální „sociální   road movie“, která vyznívá velmi, velmi   antikapitalisticky. Jestliže takovýto film   dostal Oscara, pak tedy mají pravdu ti   pravičáci, kteří alarmisticky bubnují na   poplach, že Hollywood se dostal do rukou   neomarxistů. „Země nomádů“ je příběhem   Fem, (Frances McDormand), ovdovělé ženy   pokročile středního věku, která se rozhodne   řešit své ekonomické problémy tím, že   začne žít v obytné dodávce a zařadí se tak   do početného amerického národa „novodobých   nomádů“. Není to žádná bývalá feťačka,   alkoholička, či jiný podobný ztroskotanec. Jen   člověk který nepatřil k privilegované vrstvě   s managerskými platy, ale živila se jako   pracovnice v „obyčejných“ dělnických   zaměstnáních, ve fastfoodech, v motorestech,   či v megafirmě s pověstí   „nejefektivnějšího využítí lidských   zdrojů“ - v Amazonu. Takže se jí nepodařilo   obstarat si dostatečný finanční polštář na   „stará kolena“ a nechce být přítěží pro   svou rodinu, proto raději volí život v   dodávce. Film zachycuje „nomádský“ svět   tohoto alternativního společenství žijícího   mimo ideály konzumní společnosti bez   falešného patosu. Myslím, že opravdu velmi   realisticky, ve filmu údajně hrají reální   „nomádi z obytných přívěsů“ a působí   až dokumentárním dojmem. Film tento   „národ“ neukazuje ani jako „trpitele“,   ani jako „spasitele“. Část z nich jsou ti,   kteří nebyli v kapitalistické soutěži   úspěšní a část ti, kteří být v této   soutěži úspěšní ani nikdy netoužili. Místo   to se snaží najít si jiný způsob existence,   než je ten s domkem na hypotéku a víkendovým   grilováním na golfovém trávníku před   garáží. Je to velice zajímavý pohled do   světa alternativního způsobu existence,   zejména pro člověka, který například u nás   žije v maringotce, (že?). Upřímně mě ale   překvapuje, že takovýto film dokázal zaujmout   „filmové akademiky“, kteří udělují   Oscary. Jen houšť a větší kapky!
.

Roadmovie o stárnoucích lidech na cestě k Věčnosti
V každém coulu zajímavý film o životě   Američanů, žijících na okraji společnosti.   Nejsou to bezdomovci - mají svůj domov - byť v   podobě dodávky nebo v karavanu.
O dům s   pevnými základy přišli většinou z důvodu   nejrůznějších životních karambolů -   nejčastěji jsou tyto důvody majetkové a   finanční. A tak tyto "zkrachovalé   existence" projíždí Spojené státy,   setkávají se na různých parkovištích a   odstavných plochách, hledají si   příležitostnou práci, aby si vydělali na pár   dalších týdnů skromného života. Života,   který vůbec není jednoduchý, ale v jistém   smyslu je mnohem jednodušší, než život lidí,   jejichž život je pořipoután ke kamennému   domu.
Nomádi neboli kočovníci v dlouhé   historii lidstva vedli tento způsob života buď   jako lovci a sběrači střídající různé   lokality nebo jako kočovní honáci, pohybující   se od pastviny k pastvině, příp. jako potulní   obchodníci.
Ve filmu jsou to zcela jiní lidé -   putují za možností výdělku, za setkáním s   přáteli, kteří zapadají do stejné komunity,   za hezkými zakoutími přírody, protože se   pokochat se a užít si šťasné chvíle patří   k jejich životnímu způsobu.
Vydělají si na   skromnou stravu, pohonné hmoty, občasné   benzínové pumpy jsou vítaným darem pro osobní   hygienu. S penězi celkem vystačí, pokud   nepřijde velký problém např. s opravou   dodávky. Mají své dospělé děti, své   příbuzné, kteří žijí žijí   "spořádáným" životem. Často jim   nabízejí, ať se k ni nastěhují a žijí u   nich - nomádi to však odmítají, mají svoji   volnost, život na cestě a ten nechtějí   vyměnit ani ztratit.
Tenhle způsob života je   mi docela blízký - vždyť i u nás byli a jsou   tuláci, kteří se putovali krajem, občas si   něco vydělali, spali pod širým nebem, občas   strádali zimou nebo hladem, ale ani za nic, by   tuto svobodu nevyměnili za teplou postel a plný   stůl. Amerika je rozlehlejší a bohatší -   proto tam k vandrování jsou potřeba koně   skryté pod kapotou a ve vybavení vandráka   (chcete-li - nomáda) je spousta civilizačních   vymožeností jako židle, stůl, vařič, postel,   ... Za mlada jsem občas trampoval a bylo to   kouzelné - nosit si vše co potřebuji k   přežití na zádech, umět rozdělat oheň za   deště, spát pod hvězdami, umět se ochránit   proti nepřízni počasí, dobří kamarádi,   večerní posezení u ohně s kytarou. Jenže to   bylo o něčem jiném - žili jsme skrovněji než   nomádi, ale na rozdíl od nich jsme se měli   možnost vrátit do plného komfortu   civilizace.
Hlavní hrdinové filmu nomádi -   kočovníci se nemohou úplně vymanit ze   společenského systému v kterém žijí.   Potřebují si občas nakoupit jídlo, pohonné   hmoty anebo zaplatit opravu svého vozidla. Takže   si musí občas najít nějaké zaměstnání a   vydělat si pár dolarů na pár týdnů   přežití. Vztahy mezi nomády jsou lidské - asi   lidštější než mezi běžnou americkou   populací - nouze přece jenom lidi sbližuje. Je   zajímavé, že tito lidé putují krajem   osamoceně, byť setkání s ostatními poutníky   podobného ražení je lidské, srdečné a   svědčí o opravdovém přátelství. Nemusíme   chápat jejich pohnutky ani důvody, proč takto   žijí a nechtějí přijmout "pomocnou"   ruku, když je jim nabízena. Můžeme se nechat   unášet na vlně lidskosti a svobody, která i   při minimnalistickém vyjádření čiší z   každé minuty snímku.
PS: Musel jsem si chtě   nechtě položit otázku: Co bude, až takový   nomád zestárne, začne zapomínat, začnou se   ozývat nemoci, nebude schopný cestovat ani   postarat se sám o sebe?