Zločin a trest

Antii Rahikainen, řezník na jatkách, vstoupí do bytu bohatého podnikatele a bez vysvětlování ho na místě zastřelí. Svědkyní se stane dívka Eeva, která právě přinesla kytici z květinářství. Policejní inspektor Pennanen objeví ve starých spisech souvislost: oběť před lety způsobila při autonehodě smrt Rahikainenovy dívky. . . V moderní adaptaci se z Raskolnikova stal Rahikainen, podstata konfliktu jedince se společností však zůstala původní. Zaměnilo se ovšem prostředí a sociální vazby, Karismäkiho snímek je tedy jakýmsi "Zločinem a trestem po sto letech".

Autor/Zdroj: /Febiofest


"…hodně z Hitchcocka, hodně z Bressona a jen dvě procenta jsem já,“ těmito slovy Kaurismäki skromně zhodnotil svůj první celovečerní film, kterým v šestadvaceti letech odvážně debutoval jako samostatný režisér i hlavní scenárista. Kaurismäki dále uvádí: "Rozhodl jsem se pro Dostojevského příběh, když jsem si někde přečetl Hitchcockův názor, že by se nikdy neodvážil adaptovat jeho romány, protože jsou z hlediska filmového zpracování příliš těžké. Řekl jsem si tehdy: dobrá, tak to zkusím já. Natočit ve Finsku film jako debutant není právě snadné a předpokládal jsem, že pak uplynou léta, než se mi znova naskytne nějaká příležitost. Proto jsem se rozhodl, že bude lepší zklamat s velkým projektem. Když už padnout, tak hlasitě, aby se o tom alespoň vědělo. Vzal jsem tedy nejlepší knihu na světě a úplně jsem ji zničil…" Kaurismäki, pro něhož byl tento film také "holdem zlatým časům, ve kterých jedna vražda stačila na jeden kriminální film", se Dostojevského románem, který přesadil do reálií současných Helsinek, inspiroval jen velmi volně. Lea Trojanová o tomto Kaurismäkiho stylisticky neobyčejně čistém, originálně autenticky působivém a myšlenkově pozoruhodně vyzrálém debutu mj. píše: "Spíše než Raskolnikovem, pro něhož je spáchaný zločin jakýmsi laboratorním pokusem, majícím potvrdit jeho úvahu o bonapartistických povahách, k nimž by rád náležel, je Rahikainen (tj. ústřední hrdina filmu) zklamaným idealistou a společenským outsiderem. Přehlíženým outsiderem, jenž vegetuje v nuzném pokoji laciné ubytovny, jehož malé okno vede do dvora, evokujícího nuzné petrohradské dvorky, nesnídá a nepije v krčmách, ale v umakartovém bufetu. Noční Helsinky plné světel, proudících aut, lodních stěžňů v pozadí, jsou vůči němu lhostejným, chladným světem, bariérou, za niž nikdy nevstoupí. Rahikainen je sice představen jako bývalý student práva, jehož zklamání a nevíra v justici končí u řeznického špalku, ale jeho vzpoura proti společnosti, vzpoura manifestovaná provedeným zločinem, je spíše pudová, nereflektovaná."

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Tímto snímkem Kaurismäki v šestadvaceti letech odvážně debutoval jako samostatný režisér i hlavní scenárista. On sám říká: „Rozhodl jsem se pro Dostojevského příběh, když jsem si někde přečetl Hitchcockův názor, že by se nikdy neodvážil adaptovat jeho romány, protože jsou z hlediska filmového zpracování příliš těžké. Řekl jsem si tehdy: dobrá, tak to zkusím já... Když už padnout, tak hlasitě, aby se o tom alespoň vědělo. Vzal jsem tedy nejlepší knihu na světě a úplně jsem ji zničil…“ Kaurismäki, pro něhož byl tento film také „holdem zlatým časům, ve kterých jedna vražda stačila na jeden kriminální film“, se Dostojevského románem, který přesadil do reálií současných Helsinek, inspiroval jen velmi volně. Přesto jde o stylisticky neobyčejně čistý, originálně autenticky působivý a myšlenkově pozoruhodně vyzrálý filmový debut, upomínající svým vyzněním hodně na Kafku a Camuse.
kino AERO

„...hodně z Hitchcocka, hodně z Bressona a jen dvě procenta jsem já," těmito slovy Kaurismáki skromně zhodnotil svůj první celovečerní film, kterým v šestadvaceti letech odvážně debutoval jako samostatný režisér i hlavní scenárista. Kaurismäki dále uvádí: „Rozhodl jsem se pro Dostojevského příběh, když jsem si někde přečetl Hitchcockův názor, že by se nikdy neodvážil adaptovat jeho romány, protože jsou z hlediska filmového zpracování příliš těžké. Řekl jsem si tehdy: dobrá, tak to zkusím já, Natočit ve Finsku film jako debutant není právě snadné a předpokládal jsem, že pak uplynou léta, než se mi znova naskytne nějaká př0ežitost. Proto jsem se rozhodl, že bude lepší zklamat s velkým projektem. Když už padnout, tak hlasitě, aby se o tom alespoň vědělo. Vzal jsem tedy nejlepší knihu na světě a úplně jsem ji zničil..." Kaurismäki, pro něhož byl tento film také „holdem zlatým časům, ve kterých jedna vražda stačila na jeden kriminální film", se Dostojevského románem, který přesadil do reálií současných Helsinek, inspiroval jen velmi volně. Lea Trojanová o tomto Kaurismäkiho stylisticky neobyčejně čistém, originálně autenticky působivém a myšlenkově pozoruhodně vyzrálém debutu mj. píše: „Spíše než Raskolnikovem, pro něhož je spáchaný zločin jakýmsi laboratorním pokusem, majícím potvrdit jeho úvahu o bonapartistických povahách, k nimž by rád náležel, je Rahikainen (tj. ústřední hrdina filmu) zklamaným idealistou a společenským outsiderem. Přehlíženým outsiderem, jenž vegetuje v nuzném pokoji laciné ubytovny, jehož malé okno vede do dvora, evokujícího nuzné petrohradské dvorky, nesnídá a nepije v krčmách, ale v umakartovém bufetu. Noční Helsinky plné světel, proudících aut, lodních stěžňů v pozadí, jsou vůči němu lhostejným, chladným světem, bariérou, za niž nikdy nevstoupí. Rahikainen je sice představen jako bývalý student práva, jehož zklamání a nevíra v justici končí u řeznického špalku, ale jeho vzpoura proti společnosti, vzpoura manifestovaná provedeným zločinem, je spíše pudová, nereflektovaná."

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Dnes velmi uznávaný finský režisér Aki Kaurismäki debutoval v roce 1983 přepisem románu F. M. Dostojevského Zločin a trest. Děj často adaptovaného díla zasadil do Helsinek osmdesátých let a ze studenta Raskolnikova udělal bourače masa na jatkách Rahikainena, outsidera, který platí za podivína a který není spokojen s ničím a především sám se sebou… – Hned na počátku zabije Rahikainen bohatého podnikatele Honkanena. Na místě činu je přistižen dívkou Evou, která ho však překvapivě neudá. Muž se však policejnímu vyšetřování nevyhne, neboť zavražděný před třemi lety v opilosti přejel a zabil jeho snoubenku. - Na pozadí jednoduché kriminální zápletky se odehrává zvláštní existenciální drama o odcizení, o mravních hodnotách a také o zvláštní lásce. Kvůli setkání s Evou se vrah, zabíjející z blíže neurčených sociálních důvodů, dostává do psychické krize. Zvláštní dívka je k mladíkovi přitahována, ale odmítá nést zodpovědnost za něj a usnadnit mu doznání. Rahikainen se nakonec sám udá. - Snímek je odvážnou a originální adaptací slavného románu a je obdivuhodné, jak se Kaurismäkimu podařilo do devadesátiminutové metráže vtěsnat vše, co je v románu nejpodstatnější.
-kat- filmový přehled 2002/5,

Autor/Zdroj: -kat-/Filmový přehled