Zločin z nenávisti

S tématem homosexuality se podle mě mnohem líp   vyrovnává evropská kinematografie, takže   tenhle film od začátku nemá úplně jasno, kam   směřuje, komu straní a čím chce vlastně být   (plačtivá romance/drama o   netoleranci/kriminálka), Navíc to má poměrně   dlouho slabší děj a všechny zúčastněné   matky jsou typově stejně vyzobaný slunečnice,   ale naštěstí se neustále oslovujou jménem,   jinak bych byl v pasti, která je která. Pak se   to rozjede, má to našlapanej závěr a   překvapivou pointu, takže ve finále   spokojenost.

Zločin z nenávisti patří k tomu nejlepšímu,   co se v posledních letech v zahraniční   provenienci natočilo. Začátek filmu, kdy se do   sousedství, zde homosexuálního páru, co   plánuje vstoupit do registorvaného partnerství,   přistěhuje nový obyvatel, o němž toho nikdo   moc neví, sice může někomu evokovat banální   námět k jednoduché zápletce, ale jeho   netypické zpracování z něj dělá film úplně   jiných a hlavně vysokých kvalit. Děj filmu   Zločin z nenávisti se totiž točí nejenom   kolem tématů života homosexuálních paárů,   jejich vazeb na blízké okolí i rodinu, ale   dotýká se také přiznání i nepřiznání či   dokonce násilného zapírání comming outu, což   z filmu činí emočně hodně silný příběh.   Aby divák neseděl u sledování filmu jen u   jednoho tématu, snažili se nám autoři do   Zločinu z nenávisti vtěsnat ještě několik   dalších bočních os, které nejsou pomocnými   berličkami, jak by někdo čekal, ale mají svůj   samostatný vývoj i nosný spád; ať již   šablonovitá postava vyšetřujícího policisty,   který dá na vnější efekt nebo figura pastora,   u něhož člověk ze začátku sice cítí   faleš, ale nechá se zmást jeho církevním   založením.
Zločin z nenávisti není jenom   psychologickým thrillerem o jednání a chování   v nás v kontaktu s poněkud odlišným světem   osob milujících stejné pohlaví, zločin z   nenávisti je také klasickým kriminálním   filmem s nečekaným vyústěním. Tam, kde by si   autoři rádi hráli na efekt pro srdceryvnost   scén vraždy jednoho z hlavních hrdinů, zde si   s divákovými city režie zahrává nenásilně a   o to víc hluboce. Scéna, kdy jeden z hlavních   hrdinů u telefonního automatu informuje přes   sluchátko své blízké o tom, že jeho přítel   agresivní útok nepřežil, patří k   nejsilnějším momentům celého filmu. I tak ke   1oo% dokonalosti Zločinu z nenávisti chybí jen   krůček, a sice z prostoru věnovaného postavě   afektované pastorovy ženy, která je sice   učebnicovým příkladem domácí tupé husičky,   mohli tvůrci přeci jenom drobet ubrat.