Zora Ulla Keslerová: česká královna exploatačního filmu

Jako velký fanda italských exploatačních   filmů a žánru gialla jsem se na film hodně   těšil a nezklamal mě. Uváděné záporné   stránky filmu proloženého ukázkami filmů s   herečkou se týkají většinou jednoduchého   snímání herečky a znalce žánru Martina   Jirouška (statická kamera), ale vše vynahradí   zajímavé vyprávění Zory Ully o známých   osobnostech italského filmu sedmdesátých a   osmdesátých let. Okomentovaná je většina   jejích filmů, nejvíce zaujmou zkušenosti s   režiséry takového formátu jako byl Bruno   Mattei, Joe D´Amato, Lucio Fulci, Umberto Lenzi,   anebo s hereckými partnery (George Eastman,   Venantino Venantini a další). Osobně mě   herečka velice překvapila úrovní své   výpovědi, nic nepředstírá a mluví   spontánně. Líbí se mi její zdravé   sebevědomí, když mluví o svém umění umírat   před kamerou jako žádná druhá. To je mi moc   sympatické. I ty drobné poznámky k jejímu   soužití se skladatelem Petrem Hapkou jsou   trefné a plné vtipu. Martin Jiroušek se vyzná,   jeho komentář k jednotlivým filmům je na   výši, i když někdy opakuje skutečnosti   totožné s výpovědí herečky. Ale to je věc   režiséra, kterého bych ani v nejmenším   nevinil z amatérismu. Většinu (95%)   komentovaných filmů jsem viděl, takže jsem byl   v obraze. Film vůbec nenudí, snesl bych i   dvojnásobnou délku s delšími ukázkami.