Zrada v džungli

Film natočený podle skutečné události, i   když jako obvykle v rámci smysluplného   příběhu s nezbytnými úpravami, ukazuje, že   námět japonského filmu „Sedm samurajů“   (1954) není zase až tak originální. Akira   Kurosawa to už jen dovedl k naprosté   dokonalosti. Pojítkem je právě výcvik, v tomto   případě, filipínských domorodých   ´policistů´ ve vesnici, která je neustále   přepadávána muslimskými marockými ozbrojenci.   Po dějové stránce je to ale jen na okraj,   neboť o hlavní motiv se nejedná, byť se   finálové bitvy lze dočkat. Tato klasika z 30.   let se drží standardní dějové šablony, ve   své době hodně používané i ve westernech,   takže nechybí romantika a v první polovině   příběhu ani společenské interakce, jako je   večírek a potažmo přítomnost krásných dam.   Že se to odehrává venku v prostorách   filipínské džungle, zůstává stranou. A aby   toho nebylo málo, v druhé polovině byla do   příběhu vhozena epidemie cholery. Gary Cooper   je sice v centru dění, ale ani ostatní   nezůstávají pozadu. Film je tedy převážně   společenský a celkově konverzační, což je   snad i dobře, protože krátké akční scény,   které jsou přidány snad jen z nutnosti,   nepůsobí zrovna reálným dojmem. V dnešní   době je filmu vyčítáno především to, že   zobrazuje domorodce jako primitivní a naivní   obyvatele Filipín, kteří potřebují pomoc a   ochranu Američanů. Inu, každá doba si po   liberální stránce žádá své. To ale nic   nemění na tom, že i přes zastaralost   některých aspektů je film zábavný a   odpočinkový.