Ztracená tvář

Ztracená hvězda
Povídku Ztracená tvář s   poněkud nepřitažlivým   podtitulem Traktát o   vlastnostech člověka,   napsanou Josefem Nesvatbou,   jsem sice četl už dávno,   zato určitě více než   jednou. Tím se stalo že mi   navždy (nebo aspoň do té   doby než se přihlásí   Alzheimer) utkvěly v paměti   jména postav jako Páter   Hopsasa či Kráječ.
Takže když jsem náhodou   objevil stejnojmenný film,   bylo nasnadě co s načatým   večerem: šel jsem na pivo...   No tak dobře, otevřel jsem   si lahváče. Přece   nečekáte že po 47 letech,   co uběhly od uvedení filmu   do kin, bych si dovolil   promrhat dalších pár minut   nebo dokonce hodin navíc!
Příběh jsem tedy   víceméně znal, to ale   nezabránilo tomu abych   zůstal k obrazovce přikován   až do závěrečných   titulků. Jen mrkněte na   seznam protagonistů –   Brodský, Brejchová   (jestlipak už tehdy byli   manžely?), Marvan,   Filipovský, Růžek, Effa...S   takovým obsazením by se   člověk koukal možná i na   drama o rozorávání mezí. A   tady šlo o kriminálku s   vědeckofantastickou   zápletkou.
Přesto,   anebo možná právě proto,   že je film černobílý, jsem   byl hned od prvních záběrů   vtažen do děje. Filmařům   se povedlo úžasně navodit   atmosféru třicátých let   minulého století s jejich   honosnými vilami i nuznými   chatrčemi, k tomu třeba   vykřičená hospůdka U   přístavu. Některými   scénami jsem byl fakt ničen:   příchod   Kráječe-dr.Bartoše do již   zmíněné putyky a   nefalšovaný výbuch   nadšení po výkřiku jedné   ze zaměstnankyň „Jé,   holky, Kráječ se   vrátil!“, ubožáci v   kostele vzpínající se v   extázi k Hopsasovi-Kráječi,   slepý jež náhle prohlédl,   nebo uvedení dr. Bartoše k   rodině profesora   Kirchenbrucha na večírku   „Luiso, to je pan doktor!“   – „Aha...chm, těší   mě“
A co je s těmi   hvězdami? Ještě tak deset   minut před koncem bych jich   dával namoutěkutě devět,   jenže pak se to celé nějak   pokazilo – asi se tvůrcům   najednou zazdálo, že sci-fi   už bylo dost a snažili se v   závěru uklohnit fantastickou   komedii. Tím byl bohužel   celý snímek znevážen. I   tak ale rozhodně stojí za   vidění.

slušná černá detektivní   sci-fi komedie.Lékař z   Pražské periferie objeví   metodu jak zázračně   nahradit tvář.Vlastimil   Brodský ve vrcholné   formě,půvabná Jana   Brejchová,Marie Vášová ve   velmi netypické   roli,strýček Jedlička jako   policajt v civilu a Jaroslav   Marvan jako policejní   inspektor.Černobílý   materiál tomuto filmu velmi   sluší,atmosféra první   republiky vypadá takhle o   hodně reálněji.Podle   Nesvadbovy povídky.

Tento snímek o výměnách   tváří se dá považovat   jako skromnější   předchůdce bláznivé   komedie ´Pane, vy jste   vdova!´ (1970), ve které se   už vyměňují rovnou celá   těla. A obdobné snímky by   se našli i v Hollywoodu, z   nichž asi nejznámější je   z akčního žánru ´Tváří   v tvář´ (1997). Příběh   na základě povídky   literárního autora Josefa   Nesvadby, spolupracující   také na scénáři, není   nijak nezajímavý, jen   připadá jakoby nerozhodný   ve svém pojetí. Z jedné   stránky se to tváří jako   gangsterka a z té druhé jako   komedie. Obojí se však   drží na uzdě a tak jakoby   to balancovalo na hranici mezi   sebou. Dějový vývoj krapet   obsahuje i něco z grotesky,   ale taktéž jen ve své   skromnosti. Zkrátka se celá   koncepce dané atmosféry   dosti drží při zemi, což   je ve výsledku ohromná   škoda. Takový námět v   oblasti bláznivé komedie by   obstál a snímek by se stal   vyhledávanou komediální   klasikou, jako mnohé obdobné   snímky pozdější. Bohužel,   nepovedlo se. Stal se po   zapomenutým, čímž se dá   považovat za zázrak, když   se někde objeví.

To kecání do kamery bylo   zbytečné. Celkově je to   takové míchané nic moc, s   občasnými veselými   okamžiky. Ale že by jich tam   bylo mnoho, to se říci   nedá.