Ztracená tvář

Tento snímek o výměnách tváří se dá   považovat jako skromnější předchůdce   bláznivé komedie ´Pane, vy jste vdova!´   (1970), ve které se už vyměňují rovnou celá   těla. A obdobné snímky by se našli i v   Hollywoodu, z nichž asi nejznámější je z   akčního žánru ´Tváří v tvář´ (1997).   Příběh na základě povídky literárního   autora Josefa Nesvadby, spolupracující také na   scénáři, není nijak nezajímavý, jen   připadá jakoby nerozhodný ve svém pojetí. Z   jedné stránky se to tváří jako gangsterka a z   té druhé jako komedie. Obojí se však drží na   uzdě a tak jakoby to balancovalo na hranici mezi   sebou. Dějový vývoj krapet obsahuje i něco z   grotesky, ale taktéž jen ve své skromnosti.   Zkrátka se celá koncepce dané atmosféry dosti   drží při zemi, což je ve výsledku ohromná   škoda. Takový námět v oblasti bláznivé   komedie by obstál a snímek by se stal   vyhledávanou komediální klasikou, jako mnohé   obdobné snímky pozdější. Bohužel, nepovedlo   se. Stal se po zapomenutým, čímž se dá   považovat za zázrak, když se někde objeví.

To kecání do kamery bylo zbytečné. Celkově je   to takové míchané nic moc, s občasnými   veselými okamžiky. Ale že by jich tam bylo   mnoho, to se říci nedá.

Ztracená hvězda
Povídku Ztracená tvář s poněkud   nepřitažlivým podtitulem Traktát o   vlastnostech člověka, napsanou Josefem   Nesvatbou, jsem sice četl už dávno, zato   určitě více než jednou. Tím se stalo že mi   navždy (nebo aspoň do té doby než se   přihlásí Alzheimer) utkvěly v paměti jména   postav jako Páter Hopsasa či Kráječ.
Takže   když jsem náhodou objevil stejnojmenný film,   bylo nasnadě co s načatým večerem: šel jsem   na pivo... No tak dobře, otevřel jsem si   lahváče. Přece nečekáte že po 47 letech, co   uběhly od uvedení filmu do kin, bych si dovolil   promrhat dalších pár minut nebo dokonce hodin   navíc!
Příběh jsem tedy víceméně znal, to   ale nezabránilo tomu abych zůstal k obrazovce   přikován až do závěrečných titulků. Jen   mrkněte na seznam protagonistů – Brodský,   Brejchová (jestlipak už tehdy byli manžely?),   Marvan, Filipovský, Růžek, Effa...S takovým   obsazením by se člověk koukal možná i na   drama o rozorávání mezí. A tady šlo o   kriminálku s vědeckofantastickou zápletkou.  
Přesto, anebo možná právě proto, že je   film černobílý, jsem byl hned od prvních   záběrů vtažen do děje. Filmařům se povedlo   úžasně navodit atmosféru třicátých let   minulého století s jejich honosnými vilami i   nuznými chatrčemi, k tomu třeba vykřičená   hospůdka U přístavu. Některými scénami jsem   byl fakt ničen: příchod Kráječe-dr.Bartoše   do již zmíněné putyky a nefalšovaný výbuch   nadšení po výkřiku jedné ze zaměstnankyň   „Jé, holky, Kráječ se vrátil!“, ubožáci   v kostele vzpínající se v extázi k   Hopsasovi-Kráječi, slepý jež náhle prohlédl,   nebo uvedení dr. Bartoše k rodině profesora   Kirchenbrucha na večírku „Luiso, to je pan   doktor!“ – „Aha...chm, těší mě“
A co   je s těmi hvězdami? Ještě tak deset minut   před koncem bych jich dával namoutěkutě   devět, jenže pak se to celé nějak pokazilo –   asi se tvůrcům najednou zazdálo, že sci-fi už   bylo dost a snažili se v závěru uklohnit   fantastickou komedii. Tím byl bohužel celý   snímek znevážen. I tak ale rozhodně stojí za   vidění.

slušná černá detektivní sci-fi   komedie.Lékař z Pražské periferie objeví   metodu jak zázračně nahradit tvář.Vlastimil   Brodský ve vrcholné formě,půvabná Jana   Brejchová,Marie Vášová ve velmi netypické   roli,strýček Jedlička jako policajt v civilu a   Jaroslav Marvan jako policejní   inspektor.Černobílý materiál tomuto filmu   velmi sluší,atmosféra první republiky vypadá   takhle o hodně reálněji.Podle Nesvadbovy   povídky.