Ztrácím tě, lásko [TV inscenace]

Skoro devadesát minut nudy. Od   dvojice Boileau Nargejac jsem to stejně   čekal, protože to, co jsem od nich zkoušel   číst mne nikdy nebavilo a nikdy jsem to   nedočetl dokonce. A ten konec? Bóóóóže.  

Ač čistě studiové provedení, má toto   psychologické krimi zvláštní a ponurou   atmosféru. Velmi tomu napomohla uhrančivě   depresivní ústřední píseň, která provází   celý film. Přenesení zahraničních předloh na   české plátno mi nikterak nevadí, dokonce ani v   takovémto papundeklovém hávu typickém pro   normalizační tvorbu. Naopak je zajímavé   pozorovat, jak si s tím tvůrci poradí.   Hlaváčové, Haničincovi i Preissovi role dobře   sedly, stejně tak Adamírovi, jehož role   komisaře zřejmě o několik let později   inspirovala Moskalyka, aby jej obsadil do role   policejního rady v Panoptiku Města pražského.   Dávám mírný nadprůměr 6 * a 60%.

Díky internetu jsem si připomněl televizní   detektivku s vynikající Janou Hlaváčovou.   Znám knižní předlohu a toto televizní   zpracování mě mile překvapilo. Celá   psychologie postav je uvěřitelná, není to   jako, ty postavy skutečně ožily. A pak ten   vsunutý krásný šanson, nádhera.