Zvonokosy [TV inscenace]

Nejveselejší kniha roku 1934, čtenářský hit, pak znamenitý film a další různá zpracování - to jsou proslulé "Zvonokosy" Gabriela Chevaliera. Staly se i námětem veselého muzikálu Jindřicha Brabce a Petra Markova, kteří jej nejprve úspěšně uvedli v Hudebním divadle v Karlíně, aby svou poslední podobu dostaly v televizním pojetí režiséra Jana Bonaventury - Vinařský kraj okolo francouzského Macônu s malým městečkem, jemuž vévodí krásky Judita Čuprová a Jarmila Macarátová voní levandulí, nezkrotnou "ženskou logikou všech místních klepen a hojen okořeňován z nouze počestnou starou pannou Eulálií Čubíkovou. Že se i toto maloměsto může stát politickým kolbištěm." Samozřejmě a ne ledajakým. To vše s laskavou nadsázkou ukazuje pojetí režiséra Jana Bonaventury, chytré a upřímně srdečné.

POZOR SPOILER

Na náměstíčko Zvonokos vjíždí automobil a debatuje tu pan starosta Bartoloměj Pěšinka s učitelem Inocencem Kulíškem. Starosta chce pro město něco nového a tak navrhuje postavit na náměstí pisoár. Do debaty přiberou i Vincka, který se však ukáže jako nepřínosný. Přesto je pisoár postaven a slavnostního otevření se účastní i samotný bývalý ministr Duplikáta. Je jásání všeho lidu. U toho není přítomna baronka Adelajda z Kratihájů. Ta s veselicí a pisoárem vůbec nesouhlasí. I proto vyhledá paní Čuprovou, které se zrovna dvoří oficiál Lorenc Pořízek, a stěžuje si. Chce, aby se k ní Čuprová přidala a pisoár byl zbourán. Leč, neuspěje. Paní Čuprová ví, že ji pomlouvá a také jí to hned vrazí. A ještě se k ní přidá její muž a Adelajdu prostě vyrazí. Ta se svou žádostí neuspěje ani u pana faráře a tak mu alespoň vyhrožuje. Starosta s ní sice jedná slušně, ale nemíní hnout prstem.

Mladou Růženku Baráčkovou berou do prádla místní drbny, neb je holčina těhotná a ten, co je toho příčinou, Standa Botička, je na vojně. Zrovna má však dovolenou a ocitá se zde zrovna ve finále soutěže pití vína. Jejím vítězem se stává Ferda Čupr. Tím se stává králem truňku.

Dva udavači přiběhnou paní baronce zvěstovat novinky o rvačce přímo v kostele a rozbití sochy tamtéž. Za nimi přichází dost opilý učitel a za ním je přikutálen sud, do kterého si všichni, co byli na soutěži, ulevili. Baronka je rozhodnuta nést věci až k arcibiskupovi.

Paní Jarmila Macarátová má zase milence, oficiála Lorence Pořízka.

Do Zvonokos přichází armáda. A protože Jarmile odvlekla milence paní Čuprová, nechová se paní Jarmila odmítavě k muži armády, což paní hraběnka nahlásí jejímu manželovi a dochází k bitce. Při této je jen čirou náhodou zastřelen Vincek. Ale právě tato hrozná událost možná smíří všechny spory, protože je mu odhlasován pomník, na který i paní hraběnka přispěla…