Atentát v Ambassadoru

Emilio Estevez jako herec bloudí po všelijakých   podivných filmech, ale jako režisér se   sakramentsky vytáhl. O JFK toho bylo natočeno   vcelku hodně, ale co jeho bratr? Emilio tímto   filmem vlastně zalepil vzniklou díru ve   světové kinematografii a dal si s tím opravdu   záležet. Neponechal nic náhodě a jako úctu k   němu dal příležitost si zahrát v tomto   fenomenálním snímku snad každému, co v   Hollywoodu něco znamená. Příběh je stylově   doplňován autentickými záběry z oné doby a   tak chvílemi není jisté, jestli se ještě   jedná o hraný film a nebo už o hraný dokument.   Nejlepší moment je chvíle shromáždění,   projevu a spáchaného atentátu. Prolínačka   hraných a archívních záběrů s   následujícím záznamem dechzarážejícího   projevu usadí snad každého. BFK je obrovské   synonymum pro lidství, morálku, vlastenectví,   rovnoprávnosti a hlavně spravedlnosti a míru. A   tento snímek je ohromná pocta.

Nevídáno, že někde mohou milovat politika...   nebo to u nás ještě neumí s vymýváním   mozků. A taky kdoví, jak dlouhého by ona   adorace měla trvání, neboť sliby se slibují,   blázni se radují, to se ale vzhledem k   okolnostem už nedozvíme. Tak či tak, ke   spokojenosti by mně stačil i "Bobby"   bez Bobbyho, jen s cvrkotem personálu a   všehochutí zajímavých hostů hotelu   Ambassador, prodchnutý bouřlivou atmosférou   doby, v kombinaci s malými osobními dramaty a   všudypřítomným rozebíráním rasismu. To   neznamená, že by mně senátor nějak   zacláněl, zvlášť za výhradního použití   archivních záběrů v kontextu s jeho živými,   nepřevyprávěnými projevy. Musím přiznat   okouzlení stylem šedesátek, na kterém se   vskutku nešetřilo i nadšení z ženských   postav, především v podání Sharon Stone, ale   i Demi Moore, z mužů rozhodně neurazil Freddy   Rodriguez a příjemně překvapil Christian   Slater, jen sám Emilio, jako by tam nepatřil...

Úžasný zážitek
Závěrečná scéna u které víme co se stane a   ke které směřují všechny příběhy lidí   kolem mě i přes to opravdu silně zasáhla...   Jak se příběh pomalu rozvíjí na konci opravdu   vyzraje a nabídne nezastřené emoce které   "Bobbyho" postřelení v ten večer   vyvolalo...

Jednotlivé dějové složky se v tomto filmu   splétají s jemností krajkářky.   Profesionýální réžie a výkony herců, to je   základ pro dobrý film, i když se týáká   smutné kapitoly z americké historie.

ten projev
co mě naprosto uchvacuje je ten projev Roberta   Kennedyho na konci filmu: nejprve v němé verzi   kdy se střídají autentické s filmovými   záběry mezi přihlížející publikum a ve   výrazu jejich tváří se zračí vše podstatné   - podmalováno písní Sound of Silence... a   dívák je napjatý co vlastně Bobby říká, aby   se to v zápětí dozvěděl po výstřelech s   pistole kdy ve změti těl a bolestiplných   výrazů zazní v autentickém podání s titulky   jeden z nejlepších projevů novodobého politika   proti násilí a jako úžasná analýza, která   platí do dnešních dnů a rozhodně ne jen pro   U.S.A., ale jako výpověď o lidskosti a   odpovědnosti nás všech... a to je síla slova -   resp. to je fakt síla... už jen proto ten film   stojí za to vidět možná ne pouze jednou.

Nuda s hvězdami
Nemám ráda tenhle typ filmů. Celý film   sledujete utržky ze dne několika lidí, kteří   jsou pak v závěru u nějaké, většinou   tragické, události. Atmosféra filmu je nijaká   a také o ničem. Herecké obsazení je opravdu   hvězdné a to je také všechno.

Tohle není o ději samotném, ale o neskutečném   množství postav a jejich individuálních   příběhů, které se více, či méně   prolínají, a i přesto si snímek drží   svižné tempo. Estevéz se zaměřil na   psychologii postav, a to je silná zbraň tohoto   filmu. Nemluvě o zástupu známých tváří,   které uvudítě. O Kennedym a atentátu na něj   jsem nevěděl prakticky nic, takže i závěr byl   pro mě velká neznámá, nebyl zvládnut vůbec   špatně. Pro Čechy je určitě hodně zajímavá   postava reportérky Janáčkové (škoda jen že   ji hrála původem Ruska) píšící pro Rudé   právo, pro mě osobně pak postoj Američanů k   událostem v roce 1968 v ČSSR.

Atentát v Ambassadoru
Na tenhle film sem se moc těšila, a opravdu mě   nezklamal. Příběhy lidí, kteří byli svědky   tragické události( atentát na Roberta   Kennedyho)A jako další velké plus vidím   herecké obsazení. Úžasný film

Skoro Altmanovská mozaika vykreslující životy,   naděje a radosti i smutky lidí kteří se v   inkriminovanou dobu vyskytují v hotelu   Ambassador. Toto film na který se opravdu stojí   za to podívat.

Emilio Estevez se po dlouhé době vrací před i   za kameru v tomto na jeho poměry velmi   ambiciózním projektu. I když by se mohlo podle   názvu zdát, že hlavní téma je atentát na   Roberta F. Kennedyho jedná se spíše o drama   lidí, kteří byli u toho. Režisér odehrává   několik příběhů a po pravdě mi přišlo, že   jich je zbytečně moc. Možná kdyby se zaměřil   na události, které k atentátu vedly byl by   snímek o něco zajímavější. Takhle je celá   událost jen kulisou než hlavním příběhem.   Estevez se do filmu snažil nacpat co se dalo,   avšak pokusy o vytvoření atmosféry konce 60.   let vyznívají trochu naprázdno a film se   tváří spíše televizním dojmem než   "výpravným" dramatem. Co se však   musí režisérovi nechat je hutné obsazení ať   už hlavních nebo i těch nejmenších rolí.   Nejen, že získal takovou legendu jako Anthony   Hopkins ale i zbylé osazenstvo se skládá s   herců jako Laurence Fishburne, Sharon Stone nebo   William H. Macy, vycházejících hvězd Shia   LaBeouf, Elijah Wood a dokonce oprášil i   Christiana Slatera nebo Demi Moore. Pokud by   snímek neobývala taková jména šel by rovnou   do videopůjčoven a moc lidí by ho neznalo ale   známí herci také nejsou vše Emilio.