Renaud Mary

Francouzský herec Renaud Mary odehrál před kamerou bezmála čtyřicet vedlejších rolí, do historie francouzské kinematografie vstoupil ale spíše jako manžel herečky Renée Faure (1918-2005), která za války i pár let poté patřila k velkým hvězdám. Narodil se ve městečku Caudéran, které dnes patří k Bordeaux, jeho celé jméno bylo Adrien Victor Renaud Mary, později je zkrátil do uměleckého pseudonymu Renaud Mary. V roce 1939 se oženil se začínající herečkou Renée Faure (1918-2005), která se až po pozdějším rozvodu stala hvězdou stříbrného plátna. Měli spolu jednu dceru.

S profesionálním herectvím začal souběžně před kamerou i na jevišti během druhé světové války. Jako Napoleonova lékaře Antomarchiho jej poprvé diváci v kinech mohli zahlédnout v historickém filmu PODIVUHODNÝ OSUD DESIRÉE CLARYOVÉ (Le destin fabuleux de Desirée Clary, 1942), v téže době začal hrát v divadle Théâtre des Ambassadeurs, později vystřídal několik dalších divadelních scén v Paříži. S filmem spolupracoval častěji až na přelomu 40. a 50. let, kdy odehrál několik středně velkých rolí, ovšem v titulech u nás málo známých.

Z pohledu českého diváka stojí za zmínku role kardinála Richelieu v Hunebellově adaptaci slavné románové předlohy TŘI MUŠKETÝŘI (Les trois mousquetaires, 1953). V historických kostýmech se ostatně objevoval častěji, hrál například manžela královy milenky pana de Montespan ve filmu AFÉRA S JEDY (L’affaire des poisons, 1955). V menší roli jsme jej u nás mohli vidět po boku Jeana Maraise v dobrodružném filmu DEJ SI POZOR, LA TOURE (La Tour, prends garde!, 1958), jako policejní ministr Fouché se objevil ve filmu MADAME SANS-GENE (1961) se Sophií Loren v titulní roli.

Mezitím začal pracovat také pro televizi, kde od počátku šedesátých let hrál v seriálech a televizních filmech, často opět s historickou tématikou, mezitím samozřejmě pokračoval i v jevištní praxi, hrál v různých pařížských divadlech (Théâtre du Vieux-Colombier, Théâtre de la Michodiere), pod vedením slavného režiséra Jeana Vilara hostoval také v Ženevě (1964). Před filmovou kamerou stál naposledy v rámci komedie VEJCE (L’oeuf, 1972), kde dostal menší úlohu generálního prokurátora, poté hrál již jen v televizi.

Poslední léta života mu ztrpčovala postupující rakovina, jejímž následkům nakonec podlehl; zemřel 5. května 1977 v Saint-Maur-des-Fosses nedaleko od Paříže ve věku 58 let.

Autor: argenson