Felix Holzmann

Felix Holzmann se narodil 8. črvence 1921 v Teplicích, ale domovem se mu staly Litoměřice. Ve škole nebyl dobrým žákem, miloval biograf, divadlo a šapita cirkusů. U něj jsou záhadná válečná léta, kdy asi zřejmě válčil v německé armádě. O této epoše dějin nikdy na veřejnosti nemluvil a držel bobříka mlčení.

Po válce již jako komik jezdil po estrádách a bavil diváky. Při jeho produkci, kdy se diváci váleli smíchy, jej na začátku 50. let objevil tenkrát konferenciér a kouzelník iluzionista, František Budín. Slovo dalo slovo a byla na světě silná komická dvojice, která bourála sály. Z dvojic vždy zářil Holzmann, který pro diváky připadal natvrdlý. Od konce 60. let začal vystupovat v řadě měst východního sektoru. Oženil se se již podruhé v roce 1972 s německou ženou tamní zpěvačkou Bärbel Greifovou. První žena spáchala sebevraždu, skokem z okna.

Druhá německá žena cestovala po mořích jako zpěvačka. Její muž jí byl většinou na blízku. Když ji Felix doprovázel, přidal i on nějakou veselou scénku. Vždyť cestování měl zadarmo. Brázdili spolu moře a oceány. Když už bylo velké volno, pobýval veškerý čas v Chemnitzu, kde tento komik zemřel.

Vystřídal několik uměleckých partnerů, ale diváci si oblíbili spojení Holzmann a Budín. To byla záruka, ze se nikdo nebude nudit. Dále jsme jej mohli vidět s partnery Lubomírem Lipským, Milanen Nedělou a jistě jsem na jiné zapomněl. Jeho komické scénky jako Nechcete řízek?, Guláš v hospodě, Psaní si alibi, Luštění křižovek, Do kina Na včera, dnes a zítra, Návštěva pána Vrány, Závin nebo štrůdl, Ukulele, Skleróza a jeho další scénky dnes patří ke klasice v zábavě, a když se točí vzpomínkový střihový pořad, má v něm i své místo občan ze Sudet Felix Holzmann, který nás opustil v roce 2002, když pobýval v Saské Kamenici...

Autor: jarda53

Český komik Felix Holzmann se narodil 8. července roku 1921 v rodině velkoobchodníka.

MLADÁ LÉTA
Velkou část dětství i života prožil v Litoměřicích, kde samozřejmě také navštěvoval obecnou školu. Jeho školní výsledky byly velmi slabé, protože malý Felix o učení nejevil zájem. Více ho lákalo divadlo, film a dokonce cirkus. Fascinovala ho zejména vystoupení klaunů. Z divadelní činnosti pak u něho získal velkou oblibu Vlasta Burian a dále dvojice Voskovec a Werich. Sám se pak věnoval ochotnické činnosti. Plány mladého nadějného herce překazila válka, která zasáhla i do jeho soukromého života. Ještě před válkou měl v Litoměřicích známost s dívkou jménem Eva. Když však odešel na vojnu, Eva se provdala za jiného muže. Její manžel však padl roku 1945 před rozhlasem a cesta k jejímu srdci tak byla pro Felixe volná. K malé Evičce, dceři novopečené paní Holzmannové z prvního manželství, přibyla krátce nato druhá dcerka Irena.

UMĚLECKÉ ZAČÁTKY
Jak již bylo řečeno, věnoval se Holzmann ochotnické činnosti, v níž pokračoval také po válce. V roce 1949 hrál jejich ochotnický soubor komedii CHARLEYOVA TETA. Představení mělo sice velký úspěch, avšak budovatelský režim té doby po dvou měsících tuto divadelní hru zakázal. Felix Holzmann se rozhodl vystupovat jako sólový komik a jezdit po republice s estrádním vystoupením. Doprovázela ho skupina z Ústí nad Labem, jejímž konferenciérem a kouzelníkem byl František Budín. Ten byl mladým začínajícím komikem nadšen a požádal ho, aby napsal scénku pro dva. Stalo se. Vznikl tak úspěšný skeč s názvem BENDŽO. Psal se rok 1951 a Holzmann se svým společníkem excelovali ve scénce, v níž se inteligent snaží vysvětlit lidovému blbci věc naprosto jasnou. Rekvizit mnoho neměli. Již tehdy si s sebou Holzmann vozil svůj tolik známý klobouček a brýle. I s tímto skromným vybavením šla udělat výborná zábava, tak nač s sebou vozit více propriet, zejména když nebylo k dispozici auto a Holzmann většinou jezdil vlakem či autobusem po svých představeních.

ÚSPĚCH KONTRA OSOBNÍ TRAGÉDIE
Později se po boku Holzmanna vystřídali jako „parťáci“ např. Viktor Mauer, Jiří Bruder či Lubomír Lipský. Scénky vždy hýřily dobrou komikou a měly úspěch u obecenstva. Jen v soukromém životě postihla Holzmanna tragédie. Častým ježděním po jednotlivých vystoupeních jakoby zapomínal na svou manželku Evu. Neunesla častou samotu, trpěla depresemi. Psal se rok 1970 a teprve jedenapadesátiletá Eva Holzmannová dobrovolně ukončila svůj život puštěním plynu. Dle vzpomínek dcery Ireny to bylo tehdy poprvé, kdy svého otce viděla plakat.

Smutek a bolest ze ztráty milované, žel však poněkud zanedbávané manželky, částečně odezněly o rok později, kdy se Holzmann oženil s konferenciérkou svých německých vystoupení Barbarou Greifovou, zvanou Bärbel. Byla o 24 let mladší. Jeho další umělecká činnost byla neméně úspěšná. Exceloval v Německu, kam ho uvedl Karel Vlach. Zde se několikrát Holzmann objevil v populárním revue s názvem EIN KESSEL BUNTES. Nepřestával pracovat a bavit publikum ani v pozdějším věku, např. v roce 1997 vystoupil na rockovém festivalu v Trutnově, ačkoliv jeho komika příliš s rockem společného neměla, pro diváky bylo jeho vystoupení naprosto famózní. V samém závěru života vystupoval po tři roky se svou chotí na zaoceánské lodi. Jeho komikou naplněné srdce navždy dotlouklo 13. září roku 2002 v německém Chemnitzu. Jeho postavička poněkud natvrdlého človíčka, co protahuje každé slůvko a je mu třeba vysvětlit vše víc než polopaticky, je však nesmrtelná.

Zpracováno s využitím článku J. Pinkavy „BLB JEN NA JEVIŠTI“, otištěném v časopisu Chvilka pro tebe, č. 43 – 22. října 2008.

Autor: Petra.Barbie