Laurent Stocker

Laurent Stocker se na hereckou dráhu připravoval od počátku 90. let v dramatických kurzech, nakonec studoval na Národní konzervatoři dramatického umění v Paříži (1993-1996), zároveň absolvoval studium literatury na Sorbonně. Jako herec začínal na různých pařížských scénách, především ale zazářil na každoročním divadelním festivalu v Avignonu (Jindřich V., Balkón). Zároveň získal první zkušenosti před kamerou v rámci televizních seriálů.

V roce 2001 byl Laurent Stocker angažován do prestižního divadla Comédie Française, kde působí dodnes a patří k předním osobnostem mladé generace francouzského herectví. Bohaté uplatnění mu přináší především osvědčená francouzská klasika (Zdravý nemocný, Cyrano z Bergeracu, Tartuffe, Figarova svatba, Měšťák šlechticem), hraje také v dílech ruských autorů (Les, Platonov, Tři sestry). Za vedlejší roli v Lagarcově hře Jenom konec světa byl v roce 2008 nominován na Molierovu cenu.

Před filmovou kamerou se začal uplatňovat v menších rolích od konce devadesátých let (MARKÝZ DE SADE – Sade, 2000). Více pracoval pro televizi, která pořizovala adaptace divadelních představení (KROCAN – Le dindon, 2003; EZOPOVY BAJKY – Fables de Fontaine, 2006; FIGAROVA SVATBA – Le mariage de Figaro, 2008). Spolupráce s filmem jej vynesla na výsluní popularity až s romantickým příběhem PROSTĚ SPOLU (Ensemble, c´est tout, 2007). Tady hrál zakřiknutého koktavého aristokrata Philiberta s hereckými ambicemi a tato role mu vynesla Cézara a cenu Prix Raimu, o něco později pak i diváckou cenu na festivalu v Tokiu.

Tento úspěch pochopitelně zvýšil zájem o Stockera jako filmového herce, a přestože tradice Comédie Française filmovému umění příliš nepřejí, následně dostal velké role v dalších snímcích (SPOLEČENSKÁ PRAVIDLA – Le code a changé, 2008; ŠVIHÁK AJŤÁK – Cyprien, 2009). Znovu točí také v televizi, kde například účinkoval v inscenaci úspěšné hry JENOM KONEC SVĚTA (Juste la fin du monde, 2010). Kromě Comédie Française účinkuje Stocker i na jiných scénách, hraje například v divadle Théâtre du Vieux-Colombier. V roce 2008 obdržel od francouzského ministerstva kultury Řád umění a literatury.

Autor: argenson