Cesta francouzského herce Francise Blanche před filmovou kameru byla poměrně dlouhá, koncem padesátých let 20. století se ale zařadil mezi nejpopulárnější komiky a hojně vyhledávané herce. Narodil se v Paříži a měl původ v rodině s několikagenerační divadelnickou tradicí, hercem byl i jeho otec Louis Blanche (1882-1960). Díky rodinnému zázemí Francis od dětství neuvažoval o ničem jiném než herectví a na jevišti stál již ve čtrnácti letech. Později vytvořil populární dvojici s o něco starším Pierrem Dacem, s nímž vystupoval v kabaretech ve skečích a scénkách.
Kromě toho začal psát také písňové texty, které mimo jiné interpretovali například Edith Piaf nebo Charles Trenet. Právě díky Trenetovi se dostal i ke své první filmové roli a v hudební komedii FRÉDÉRICA (1942) hrál menší úlohu přítele hlavního hrdiny (jehož hrál právě Trenet). Později začal Francis Blanche spolupracovat s rozhlasem, pro který psal opět vtipné scénky i rozhlasové hry, velkou popularitu mu přinesl tisícidílný seriál Podepsán Furax, vysílaný v letech 1956-1960. Teprve během padesátých let se začal častěji objevovat ve filmu, zpočátku přijímal i menší role například v kriminálkách, vzhledem ke své hlavní profesi komika se ale pochopitelně postupně propracoval k veselohernímu žánru.
Texty k písním napsal také pro úspěšné kabaretní show Roberta Dhéryho Potřeštěnci (1948) a Ach, ty krásné bakchantky (1953). Druhé ze jmenovaných představení bylo vzápětí zfilmováno a tady Francis Blanche dostal první větší roli tenora Garibalda Troncheta (POPRASK V KABARETU - Ah! Les belles bacchantes!, 1954). Před kamerou se pak začal objevovat ve velkých rolích po boku dalších slavných komiků jako byli Bourvil (ZELENÁ KOBYLA - La jument verte, 1959) nebo začínající Louis de Funes (NĚKDO TO RÁD STUDENÉ - Certains l'aiment ... froide, 1960). Zajímavou příležitostí pro něj byla i postava kapitána Schulze ve filmu BABETA JDE DO VÁLKY (Babette s'en va-t-en guerre, 1959) po boku Brigitte Bardot.
Ze všech podnětných setkání před filmovou kamerou bylo ale nejdůležitější to s Darry Cowlem, tehdy velmi oblíbeným komikem. Poprvé spolu před kamerou stáli v komedii PĚŠKY, NA KONI A NA RAKETĚ (A pied, a cheval et en spoutnik, 1958), později vytvořili dvojici ve více než dvaceti filmech různých režisérů, často to byl Jean Girault. Jmenujme alespoň několik filmů s lapidárními názvy jako PŘÍŽIVNÍCI (Les menteurs, 1960), POSLÍČCI (Les livreurs, 1961), KUTILOVÉ (Les bricoleurs, 1962) nebo KECALOVÉ (Les baratineurs, 1965). Za zmínku ale stojí i v šedesátých letech poměrně početná spolupráce s Georgesem Lautnerem, v jehož kriminálkách se Francis Blanche objevoval v méně obvyklých polohách.
Francis Blanche byl i kandidátem na roli strážníka Cruchota v četnické sérii, do níž jej prosazovali producenti, režisér Jean Girault si tehdy ale vybral Louise de Funese, ačkoli s Blanchem předtím již několikrát pracoval. S Funesem počátkem 60. let točil znovu i Blanche, později příležitostně filmoval také v Itálii, zřídka pracoval též pro televizi. I když v 60. letech hrál Francis Blanche v několika filmech ročně, jeho úspěšné kousky s Darry Cowlem jsou u nás neznámé, čeští diváci jej ale mohli vidět v řadě jiných titulů. Jako tchán titulního hrdiny se objevil například po boku Alaina Delona v dobrodružné romanci ČERNÝ TULIPÁN (Le tulipe noir, 1964), inspektora Leloupa ztvárnil v komedii PŘÁTELÉ KOPRETINY (Les compagnons de la marguerite, 1967), ve velkých rolích znovu stál před kamerou také s Bourvilem (VELKÉ PRÁDLO - La grande lessive, 1968), několik rolí odehrál též v tehdy oblíbených povídkových filmech.
Jedinkrát si Blanche vyzkoušel i post režiséra, když na filmové plátno převedl oblíbený román TARTARIN Z TARASCONU (Tartatin de Tarascon, 1962); hrál zde titulní roli a do filmu obsadil řadu svých hereckých kolegů a přátel včetně Darryho Cowla nebo Bourvila. Příležitostně se uplatnil scénáristicky a jako autor dialogů je překvapivě podepsán pod kultovním filmem Marca Ferreriho VELKÁ ŽRANICE (La grande bouffe, 1973). Nadále pokračoval i v práci pro rozhlas a v 60. letech stál u zrodu fenoménu humorných telefonátů anonymním posluchačům; tento druh rozhlasové zábavy je oblíbený dodnes v řadě zemí. Z jeho výstupů na jevišti uveďme titulní roli v Molierově Tartuffovi v Théâtre du Palais Royal (1961).
Francis Blanche byl typickým bohémem, žil naplno, neúnavně pracoval a ignoroval zdravotní problémy, které mu přinášela především neléčená cukrovka. Jeho předčasná smrt byla sice nečekaná, ale nijak překvapivá; 6. července 1974 ve věku 53 let podlehl infarktu. Až tři měsíce po smrti přišel do kin jeho poslední film, kriminálka RUBÁŠ NEMÁ ŽÁDNÉ KAPSY (Un linceul n'a pas de poches, 1974).
Autor: argenson .
