Jiří Bruder

Jiří Bruder pocházel z umělecké rodiny, jeho otec hrál a zpíval ve Vinohradském kabaretu. Bruder se od dětství zajímal o divadlo a hned po druhé světové válce nastoupil v Praze do Divadla 5. května, poté prošel Divadlem mladých pionýrů a Městským divadlem pro mládež, základní vojenskou službu absolvoval v Armádním divadle, kde se mj. seznámil s Jiřím Šlitrem. V letech 1951-1962 byl členem hereckého souboru Divadla Jiřího Wolkera, jednu sezónu strávil v Divadle Na Fidlovačce (1962-1963), poté až do odchodu do důchodu hrál v Městských divadlech pražských (1963-1992), v 60. letech hostoval též v Laterně Magice, v 90. letech pak pohostinsky hrál v Divadle ABC.

První menší filmové role dostal Jiří Bruder již počátkem 50. let, více ale začal točit až v následující dekádě. Zhruba od poloviny 60. let hrál často až v několika snímcích ročně, vytvářel vesměs epizodní komediální figurky rozmanitých charakterů. Větší filmovou příležitost dostal jen jako recidivista Morávek v kriminálce KDO PŘICHÁZÍ PŘED PŮLNOCÍ (1979), pamatovat si jej ale více můžeme z komedií (DRAHÉ TETY A JÁ, 1974; BRÁCHA ZA VŠECHNY PENÍZE, 1978; V PODSTATĚ JSME NORMÁLNÍ, 1981), často hrál také v televizních inscenacích a seriálech (BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI, 1971; ARABELA, 1979; PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO, 1987). Před filmovou kamerou se Bruder objevil naposledy v komedii SATURNIN (1994), v televizi hrál zatím naposledy v pohádce O PYŠNÉM PANOVNÍKOVI (1998). Jiří Bruder se svým charakteristickým hlasem patří dodnes také k významným dabérům. V minulosti proslul především několikerým nadabováním slavného francouzského komika Bourvila, později mluvil v řadě animovaných seriálů (Méďa Béďa, Včelka Mája, Tom a Jerry, Simpsonovi), hlavní roli namluvil také v detektivním seriálu Případy otce Dowlinga. Za celoživotní mistrovství v dabingu získal v roce 1998 Cenu Františka Filipovského.

Bratr Jiřího Brudera, Stanislav Bruder (*1933), je též hercem, spolu s bratrem absolvoval ve 40. a 50. stejná divadelní angažmá, později hrál v Karlínském hudebním divadle.

Autor: argenson