Karel Gott

Karel Gott je sice rodák z Plzně, ale od dětství žije v Praze. Tíhnul k malířství, ale jeho pokus dostat se na UMPRUM nebyl úspěšný, načež se vyučil elektromontérem a začal pracovat v ČKD. Souběžně se začal věnovat zpěvu, v roce 1958 se zúčastnil soutěže Hledáme nové talenty, poté začal příležitostně zpívat v pražských kavárnách, stěžejní pro něj byla spolupráce s orchestrem Karla Krautgartnera, s nímž také absolvoval první zahraniční zájezdy. V roce 1960 pořídil Gott první studiové nahrávky, současně začal pod vedením profesora Karenina studovat na pražské konzervatoři, kde jeho výjimečný hlas získal technickou dokonalost.

Gottův ostrý tenor se v době kulminující popularity barytonů nesetkal s pochopením, nicméně pracovitost, zlepšení hlasové techniky na konzervatoři a také fakt, že jeho projev byl naprosto odlišný od všeho dosud prezentovaného, přinesly první úspěchy. V roce 1963 byl angažován do divadla Semafor, kde zpíval svůj první velký hit Oči sněhem zaváté, načež následovaly další nahrávky. V roce 1965 spolu s bratry Štaidlovými založil vlastní divadlo Apollo, jehož byl hlavní hvězdou. Pro vystupování Karla Gotta mělo velký význam půlroční angažmá v Las Vegas (1967). V roce 1968 začala letitá spolupráce se skladatelem Karlem Svobodou, jejíž první výsledek – Lady Carneval – patří dodnes ke Gottovým největším hitům.

V 70. a 80. letech zůstával Karel Gott na české pěvecké scéně osobností číslo jedna, koncertoval a nahrával po celém světě, rozšiřoval svůj repertoár o klasiku i lidové písně, vděčnými počiny byla jeho vánočně koncipovaná alba a jeho popularita byla na vrcholu. Nutno dodat, že úspěchů dosahoval především s převzatými písněmi, skutečně kvalitní domácí repertoár dokázal dodat jen Karel Svoboda, zřídka také Ladislav Štaidl. Gottova tvorba navíc začala trpět nadprodukcí, ze stovek a tisíců nahrávek mělo jen nevelké procento skutečné kvality a kritika řadu jeho písní zcela strhala. Nicméně před neuvěřitelnou pracovitostí, suverénním přednesem a bezkonkurenčním hlasem nelze než smeknout. Snahou o udržení přízně publika se Karel Gott v 80. letech dostal k pokusům o moderní zvukový projev, což se mu poměrně dařilo, byť začala vyrůstat konkurence, již o generaci mladší. V roce 1989, kdy Karel Gott slavil padesáté narozeniny, došlo v tehdejším Československu ke změně společenské situace, která zpěváka postavila znovu na startovní čáru, protože byl vnímán jako umělecká ikona socialistického režimu a navíc nově konfrontován s přísunem zahraniční hudby, dosud u nás odpírané. Své rozhodnutí ukončit kariéru však přehodnotil po fantastickém úspěchu dvou velkých turné v letech 1990 a 1991, načež pokračoval v tvůrčí činnosti. Z progresívního zpěváka se stal žijící legendou, dodnes sbírající ocenění a pořizující nové a nové nahrávky, jimž však – nutno dodat – dnes chybí invence a také hlasová suverenita.

Profesionální životopis Karla Gotta lze pojmout také řečí čísel a statistiky, která hovoří za vše. Počet hudebních nahrávek Karla Gotta se počítá na tisíce, přesný počet vzhledem k absenci dokumentace v některých dobách a některých zemích nelze zcela určit. Počet prodaných hudebních nosičů na celém světě se odhaduje na třicet miliónů kusů (nejprodávanějším albem u nás byly Vánoce ve zlaté Praze z roku 1969, nejprodávanějším albem v zahraničí se stala první Gottova LP v Sovětském svazu, jíž se v roce 1977 prodalo na 4,5 miliónu kusů). Karel Gott natočil nejvíce alb pochopitelně v Československu a České republice, téměř stejný počet ale také v Německu (v německy mluvících zemích se však dodnes jedná často o kompilace a bezpočetné vydávání starších nahrávek). Karlu Gottovi vyšly LP desky také v Polsku, Holandsku, Španělsku, Kanadě, USA nebo Japonsku. Na obrovský počet prodaných hudebních nahrávek navazují desítky zlatých desek, dvě multiplatinové a jedna diamantová. Kariéru Karla Gotta lemují také četná ocenění z hudebních festivalů, ať doma nebo v zahraničí (např. Brazílie 1968, Řecko 1970, Japonsko v letech 1974 a 1977). Četná ocenění získal v Německu za umístění svých písní v hitparádách, s německy zpívaným repertoárem měl podobný úspěch také v Belgii a Holandsku. Téměř bezkonkurenční úspěch má Karel Gott dlouhodobě v diváckých anketách, jako byla Televizní rolnička (1985-1988) nebo Týtý (1991-2007), v nichž suverénně kraluje. Zcela výjimečnou kapitolou je postavení Karla Gotta v anketě o Zlatého, potažmo Českého slavíka, byť se v určitých dobách vedly debaty o porušování pravidel, případně o smyslu celé soutěže. Karel Gott se v roce 1962 umístil se čtyřmi hlasy na 49. místě. Hned v příštím roce získal Zlatého slavíka a první příčka mu s přestávkami, pragmaticky odůvodnitelnými, patří dodnes (1963-1966, 1968-1991, 1996-1997, 1999-2009). Když byla po roce 1989 zřízena Akademie populární hudby, jednou z kategorií byla Síň slávy, do níž je každoročně uváděna jedna osobnost s významným přínosem české populární hudbě. Není s podivem, že jako první byl do Síně slávy uveden Karel Gott (1991). V době socialismu obdržel Karel Gott dodnes diskutované tituly zasloužilý umělec (1977) a národní umělec (1985).

Karel Gott je ženatý a ze tří vztahů má čtyři dcery.

Karel Gott ve filmu:
Žádný český zpěvák se nevyhnul filmování, Karel Gott jako nejlepší z nich pochopitelně nebyl výjimkou. Ve srovnání s jinými zpěváky však Gott nevychází se svými filmovými rolemi nejlépe. Je především výborný zpěvák, nicméně již jeho mluvený projev na vlastních koncertech byl pro něj úskalím, o herectví pak nemluvě. Stejně jako například Waldemar Matuška nebo Václav Neckář prošel divadelní průpravou, nicméně u těchto dvou jmenovaných zapracoval také přirozený herecký talent, který Gottovi evidentně chybí. Karel Gott sám dodnes tvrdí, že stále čeká na velkou hereckou příležitost, nicméně sám dodává, že o své participaci ve filmu nemá nijak vysoké mínění.

Karel Gott poprvé hrál ve filmu KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964), kde se jako zpěvák Benjamin objevil po boku celého semaforského ansámblu. Již tady se projevilo pro něj nijak lichotivé srovnání s evidentně lepším hereckým projevem W. Matušky nebo H. Hegerové. V roli zpěváka se pak uplatnil v dalších filmech 60. let KOMEDIE S KLIKOU (1964), MUČEDNÍCI LÁSKY (1966), DÝMKY (1966), TA NAŠE PÍSNIČKA ČESKÁ (1968), v historicé veselohře SLASTI OTCE VLASTI (1969) hrál trubadúra. Také v 70. letech hrál v několika filmech především sám sebe – ROMANCE ZA KORUNU (1974) nebo PARTA HIC (1976). V roce 1974 dostal Karel Gott svou jedinou velkou filmovou roli, a sice Švandy v moderní adaptaci klasické hry J. K. Tyla. V režii Ladislava Rychmana vznikl muzikál HVĚZDA PADÁ VZHŮRU, který však nesplnil vkládaná očekávání. Křečovitý herecký projev Karla Gotta spolu s nedostatkem kvalitní hudby (což je u muzikálu na pováženou) řadí dnes tento film spíše do kategorie rarit. Karel Gott sám později přiznal, že nebyl s výsledkem filmu spokojen, navíc natáčení jej více než na rok vyřadilo z pěveckého provozu, což si při svém pracovním vytížení na vrcholu kariéry nemohl dovolit, proto se již do podobného projektu nikdy nepustil.

Později se Karel Gott objevil až ve filmu DĚDICTVÍ ANEB KURVAHOŠIGUTNTAG (1992), kde opět hrál sám sebe. V roce 2001 hrál pak dvojroli Lucifera a Pánaboha v pohádce Z PEKLA ŠTĚSTÍ 2. Znovu svým hereckým výkonem nijak neoslnil, nicméně již v postavení legendy mu ani tato nepříliš zdařilá herecká kreace nemohla nijak uškodit. Poté si zahrál ještě epizodní role ve filmech KAMEŇÁK 2 (2004) a HRUBEŠ A MAREŠ JSOU KAMARÁDI DO DEŠTĚ (2005).

Řadu českých filmů a seriálů pochopitelně doprovázely písně Karla Gotta. Většinou se jednalo o použití starších nahrávek jako hudební kulisy, nezřídka ale byly napsány titulní písně pro ten který film. Z těchto je na prvním místě nutno uvést pohádku TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU (1973), jejíž obrovská popularita a časté opakování dodnes udržuje v povědomí píseň Karla Svobody Kdepak ty, ptáčku, hnízdo máš? Dnes již zapomenuté jsou filmy JEZDEC FORMULE RISK (1973; píseň Má touha má dvě křídla) nebo MUKA OBRAZNOSTI (1989; píseň Musíš být jenom má). Hitových rozměrů dosáhla píseň Krev toulavá (opět od Karla Svobody), která vznikla použitím části hudebního motivu ze seriálu CIRKUS HUMBERTO (1988). Nebylo to ostatně poprvé, kdy Karel Gott nazpíval část hudebního motivu použitého ve filmu (takto například vznikly písně Lorelay a Až jednou pro album Romantika, které předtím zazněly instrumentálně ve filmech DEN PRO MOU LÁSKU a NOC KLAVÍRISTY). Zcela mimořádného úspěchu dosáhl Karel Gott v německy mluvících zemích s písní Biene Maja (1976), nazpívanou pro stejnojmenný kreslený seriál. Zde je nutno dodat, že zpěvák se původně zdráhal zpívat písničku pro dětský seriál, nicméně na německých pódiích s ní slaví úspěchy dodnes.

Karel Gott zemřel v úterý 1.10. 2019 krátce před půlnocí doma v kruhu své rodiny.
V červenci oslavil 80. narozeniny, následně v polovině září oznámil, že trpí akutní leukémií a ambulantně se léčí, bohužel léčba účinná nebyla.

Premiér přednesl vládě, aby schválila (a po domluvě s rodinou) K. Gottovi státní pohřeb.