Kdo by dnes neznal herce, pedagoga Karla Högera, vždyť jej znají i malé děti z vyprávění večerníčků. Ale vrátíme se na počátek. Karel Höger se narodil v roce 1909 v Králově Poli, dnes je to část Brna. V rodině muselo být veselo, protože Karel měl spoustu sourozenců. První svoje životní rozhodnutí bylo, že se stane panem učitelem a bude žáčky učit a vychovávat. Také po studiu, to nějaký čas činil a to ještě nevěděl, že se k profesi pedagog oklikou vrátí. Co měl dělat, když jej to táhlo k filmu a na divadelní prkna, a pro nás diváky, bylo to nejlepší rozhodnutí. Sympatický a charismatický, herec, nebyl již úplně nejmladší, objevil se v rolích milenců, po boku nejkrásnějších hereček, jako je Lída Baarová, Marie Glázrová, Zdena Procházková. Rok 1940 nám přivádí na plátna kin film, Za tichých nocí, a hned se ženy a dívky ptaly, co to je za chlapa, který dobře vypadal, měl svůj nezaměnitelný a podmanivý hlas, všechny učaroval. A filmy pokračovaly, přišla Turbina (1941), Gabriela (1941), a největší trhák, Modrý závoj ( 1941), kde exsceluje po boku krásné, rovněž charismatické Vlasty Matulové. Zde Matulová hraje dvojroli sester a Karel Höger zde tápe, která je která, neví do které je zamilován. Filmy, které natočil ještě v době světové války, stojí za zmínku, Okouzlená (1942), Tanečnice (1943), nekončí jenom válka, ale konec s rolemi milenců, příchod na konzervatoř a na DAMU, kde učil mladé adepty herectví a tomu se věnoval neuvěřitelných, téměř 30 let.
A přišlo i soukromé, životní rozhodnutí, oženil se s mladinkou Zdenou Procházkovou, ona byla studentka a on profesor a byl mezi nimi rozdílný věk, celých 17 let. A spolu si zahráli i ve filmech: Mrtvý mezi živými (1946), zde pracuje na poště a je účasten loupeže a vraždy, Týden v tichém domě (1947), kde hraje JUDr. Loukotu a uchází se o přízeň krásné dívky a neštítí se použít podvodu, použije básničku jako autor, při tom to napsal někdo jiný. V roce 1948, se vrátíme do krásného období roku 1945, skončila válka, přišel mír a svoboda, nadporučík Mareš přijíždí domů a má několik úkolů, najít své rodiče a svojí dívku, oznámit jedné rodině, že syn se již nevrátí. Aloise Jiráska si zahrál ve filmu Mladá léta (1952), ve filmu Z mého života exsceluje v roli Bedřicha Smetany ( 1955), Nezlob Kristino! (1956).
Jak se Karlovi Högerovi dařilo na poli umění, ve svém životě se mu tolik nedařilo. Se Zdenou Procházkovou to tolik neklapalo. Karel doma byl pedant, vyžadoval precizní servis, a to mu mladá žena nebyla schopná dát. Neuměla vařit, ani starat se o domácnost a byly časté večeře po hospodách. Musela z Brna přijet maminka Högera, aby mohla svému synovi podstrojovat, točí, jde z filmu do filmu, maminka umírá a manželství se rozpadá, žena odmítala mládí strávit v kuchyni a po sedmnáctiletém manželství se rozvádí. Zdena Procházková odchází do valutového Rakouska, vdává se, ale velmi často jezdí stále domů a hraje.
Karel Höger hraje ve velmi dobrém thrilleru na motiv Karla Čapka, Krakatit (1948), zkusil si v několika filmech zahrát českého krále (Jan Hus, Jan Žižka). V roce 1958 přijal hlavní roli ve filmu Občan Brych a přesto ve filmu jsou skvělé scény, film dnes není vhodný jak pro děti, tak i pro dospělé a skončil kdesi, v lepším případě, v trezoru. Karel Höger vždy vzpomínal na skvělou hereckou spolupráci s další legendou, Danou Medřickou, se kterou natočil několik skvělých dílek. Čisté svědomí nemá v roli Jiřího Štefla, který má za úkol, vodit za nos kontrolorku Kalvodovou. Ve skvělých televizních seriálech F. L. Věk ( 1970), tento seriál mě smůlu na dobu vzniku, leccos, bylo vymazáno, hodně přetočeno ale dnes se často reprýzuje, již pro skvělé herecké výkony. Dalším společným, hereckým koncertem je setkání Romeo a Julie na konci listopadu, kde jsme svědky, že láska kvete v každém věku.
Po rozvodu se Zdenou Procházkovou, nebyl dlouho sám, nevydržel nadbíhání své fanynky Evy Vachkové, která měla zhlédnuty všechny Högerovy premiéry, tak ji požádal o ruku, všechny zvony, vyzváněly jenom pro ně. Věkový rozdíl mezi nimi bylo jenom 19 let a byli spolu do Högerovy smrti, 15 let. Svatba byla v roce 1962, manželka se celá věnovala svému muži a poddala se jeho kariéře. Karel Höger uměl zahrát snad všechno, to napovídá bláznivá komedie ze života s Jiřinou Bohdalovou, Komedie s Klikou (1964), hudební veselohra Noc na Karlštejně (1973), ve válečném dramatu Lekce (1971), kde hraje s Janou Brejchovou, byl specialista na příjemné doby českých detektivek (105% alibi, Kde alibi nestačí, Alibi na vodě, Hra o život, Čtyři v kruhu, Nahá pastýřka).
Sedmdesátá léta jsou veselá i smutná, natočí velmi úspěšný seriál Byl jednou jeden dům ( 1974), dále ceněný tv. film Lístek do památníku s Blankou Waleskou. Ne vždy se všechno povedlo, záleží na divácích, kteří rozhodují, jestli to má cenu nebo je to ztráta času, co sem patří? Především minisérie Matka ( 1975), Pochodně (1960), Kohout plaší smrt ( 1961), Srpnová neděle ( 1960), stále je pro mě nepochopitelný film Zlatá reneta, který je ale dost ceněný a přivezl si ze světa dost cen. Rok 1977 je zapsán v životě nejenom Karla Högera, černým písmem. Nejenže začal točit seriál Nemocnice na kraji města, pro rekonstrukci Národního divadla byla jeho poslední role ve hře Lucerna, a říká se, že herci byli donuceni podepsat Antichartu 77, někteří se po revoluci omluvili národu, jiní zapírají a zapírají, prý si mysleli, že podepisují prezenční listinu. A jak říká Pavel Landovský, je to blbost, každý to věděl, co podepisuje, záleželo jenom, na každém, zda se k tomu postaví čelem, nebo si bude sám sobě nalhávat. Pro nevymáchanou pusu, byla vyhozena na dlažbu skvělá charismatická herečka, Vlasta Fabiánová ( Krakatit, Srpnová neděle). Pro toto příkoří na protest, odešel ze Zlaté kapličky. V květnu 1977 Karel Höger umírá. Co po něm zůstalo? Desítky skvělých filmů, počátky doby skvělých dabingů, velké množství namluvených večerníčků ( Rumcajs, Broučci), vystudovaní umělci. Co nedokončil? Zde je na místě vzpomenout seriál Nemocnice na kraji města, roli primáře Sovy. Zde se sešel před kamerou se svojí první ženou Zdenou Procházkovou, která zde hraje paní Rezkovou. Roli převzal Ladislav Chudík a role byla pro něj životní. A snad je pravda, co se říkalo v televizi. V jedné scéně, kdy primař Sova si to uhání po silnici, v autě sedí Karel Höger.
Po smrti velkého umělce Karla Högera, díky velké lásce, jeho žena Eva se postarala, aby vyšlo několik knih Högerových pamětí. Bylo pro ní ctí, převzít platinovou desku, za namluvení večerníčku Broučci.
Dále herec hrál ve filmech : Mikuláš Aleš ( 1951), Baron Prášil (1961), Horoucí srdce ( 1962), Já spravedlnost ( 1967), Maraton ( 1968)….
Autor: jarda53 Jedna z největších hereckých osobností 20. století, Karel Höger, se narodil 17.června 1909 v Králově Poli u Brna do velmi početné rodiny. Svou kariéru začal již v osmi letech se svými staršími sourozenci v ochotnických představeních divadelního souboru Bratrství. Jeho vůbec první rolí byl Jeník ve hře Aloise Jiráska Vojnarka. Ale nechybělo mnoho a hercem se nestal, vystudoval totiž učitelský ústav v Brně a nějakou dobu působil na vesnických školách v okolí Brna.
Ještě v průběhu své vojenské prezenční služby však začal studovat herectví na konzervatoři a v roce 1932 nastoupil do osmiletého angažmá v Zemském divadle v Brně, kde patřil k nejobsazovanějším hercům - nastudoval neuvěřitelných sto dvacet rolí. K tomu se ještě navíc věnoval estetice a dějinám umění na Masarykově univerzitě.
V roce 1940 dostal nabídku do Národního divadla v Praze, kde se tenkrát sešly velké herecké osobnosti, jakými byli například Eduard Kohout, Jan Pivec, Ladislav Pešek, Jiřina Šejbalová nebo Olga Scheinpflugová. Pro Högera však bylo důležitější setkání a spolupráce s režiséry, jako byli Jiří Frejka a Karel Dostál, kteří i v době války dokázali připravit skvělé inscenace.
Po příchodu do Prahy netrvalo dlouho a herce si všimli i filmaři - poprvé si zahrál v romantickém filmu Za tichých nocí (1940), k němuž napsal scénář básník Vítězslav Nezval. Hlavní roli Záviše Herolda hrál s hvězdnou Lídou Baarovou a diváci si ho zamilovali. Sice ne všechny filmy, ve kterých hrál patří do zlatého fondu, ale Högerův výkon byl vždy známkou kvality. O tom diváky přesvědčil jako inženýr Prokop z Krakatitu (1958), bilancující knihovník Jan ze Zlaté renety (1965), doktor Heřman z filmu Já, spravedlnost (1967) nebo šlechtic Donovalský z historického podobenství Čest a sláva (1968).
Ztělesnil hlavní postavy v životopisných filmech Václava Kršky - Mikoláše Alše (1951) nebo Bedřicha Smetanu ve snímku Z mého života (1955), jeho elegantní zevnějšek i laskavý humor našel uplatnění i v psychologických filmech, jako Modrý závoj (1941) nebo Ošklivá slečna (1959), či detektivkách, např. ve 105 % alibi (1959).
Stranou zájmu nezůstala ani televize, kde již ve zralém věku ztvárnil výrazné postavy současných mužů, snažících se vzepřít přicházejícímu stáří v televizních filmech Romeo a Julie na konci listopadu (1971) a Lístek do památníku (1975). Zahrál si také v seriálech F.L. Věk (1971) a Byl jednou jeden dům (1974), namluvil také oblíbené večerníčky O loupežníku Rumcajsovi (1967), jeho loupežnickém synku Cipískovi (1972) či O Mikešovi (1971).
Právě jeho příjemný hlas milovali posluchači rozhlasu a dodnes není lepšího vypravěče Lišky Bystroušky nebo Čapkova Vyprávění o pejskovi a kočičce.
Pod jeho rukama se také zrodila celá generace herců, když v letech 1945-1971 učil na konzervatoři i na DAMU a přednášel na FAMU. V sedmdesátých letech však do jeho života vstoupila normalizace - odešel z FAMU, dostával stále méně hereckých příležitostí a to bylo pro herce jeho formátu nejsmutnější období. Hrál sice v televizi, kde roztočil roli primáře Sovy v legendárním seriálu Nemocnice na kraji města, ale už jej nedokončil.
Počátkem roku 1977 byl donucen podepsat Antichartu, s čímž se nikdy vnitřně nesmířil. 2. května odešel na protest proti vyhození kolegyně Vlasty Fabianové z Národního divadla. Následující den dostal infarkt a zemřel 4. května 1977 ve věku necelých osmašedesáti let.
Autor: Snura .
