Naďa Konvalinková

Naďa Konvalinková pochází z Prahy, po dramatickém rozvodu rodičů žila od deseti let v dětském domově, poté byla vychovávána babičkou. Studovala gymnázium, kde zároveň hrála v dramatickém kroužku, poté nastoupila na DAMU, obor herectví absolvovala v roce 1973. Následovalo první angažmá v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1973-1976), kde vynikla v roli Markétky ve hře Urfaust, téměř dvacet let pak byla hereckou oporou Městských divadel pražských (1976-1994). Na tomto jevišti se uplatnila například ve hrách Dámská jízda, Lesní panna, Loupežník, Mladý muž a bílá velryba, Nejkrásnější válka nebo Černí baroni. Od roku 1994 je bez stálého angažmá, hostuje například v Hudebním divadle Karlín, Divadle ABC nebo v Divadle Bez zábradlí. V poslední době vynikla ve hře Je úchvatná v Divadle Kalich, v současnosti hraje hraběnku Thunovou v muzikálu Adéla ještě nevečeřela podle stejnojmenného filmu.

Již za studií na DAMU absolvovala své první krůčky před filmovou a televizní kamerou, poprvé se objevila ve studentském filmu FAMU ILUZE (1969), v roce 1971 pak následovaly její první filmové role (TAJEMSTVÍ VELIKÉHO VYPRAVĚČE, 1971; ŽENY V OFSAJDU, 1971), souběžně začala hrát i v televizi (PRINC A CHUĎAS, 1971). V dalších letech pak hrála menší role v řadě filmů a televizních inscenací, přičemž svou fyziognomií věčně usměvavé tváře s velkýma očima byla předurčena k postavám naivních až jednoduchých dívek různého charakteru a sociálního postavení. Tento mírně stereotypní prototyp úloh, které hrála, nejlépe ztělesňují dvě velké role z druhé poloviny 70. let – hodná Mařenka v pohádce HONZA MÁLEM KRÁLEM (1976) a naivní Květuška v komedii ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA (1977). Sama Konvalinková přiznává, že jen těžko přesvědčovala režiséry, aby jí svěřili úlohu s vážnější hereckou polohou. Z poměrně vysokého počtu rolí (pro film i televizi točila v 70. letech několikrát ročně) vybočuje postava kuchařky Hanky ve slovenském sociálním dramatu DEMOKRATI (1981) režiséra Josefa Zachara. Rolí Jindry ve filmu HOŘKÝ PODZIM S VŮNÍ MANGA (1983) ukončila Konvalinková na deset let spolupráci s filmem, o to více ale byla vytížená v televizi, kde hrála v inscenacích, pohádkách a také seriálech. Ze spolupráce s filmem té doby stojí za zmínku jen nadabování víly Andulky pro animovaný snímek JAK ŠEVCI ZVEDLI VOJNU PRO ČERVENOU SUKNI (1989).

Na filmové plátno se Konvalinková vrátila až v 90. letech, nyní již v rolích matek (NESMRTELNÁ TETA, 1993), poměrně velké příležitosti v té době dostávala také v televizních seriálech (O ZVÍŘATECH A LIDECH, 1994; BYLO NÁS PĚT, 1994; KDYŽ SE SLUNCI NEDAŘÍ, 1995). Pokud se vracela na stříbrné plátno, bylo to většinou ve filmových pohádkách (LOTRANDO A ZUBEJDA, 1996; KOUZELNÝ MĚŠEC, 1996; ŠMANKOTE, BABIČKO, ČARUJ, 1998), v případě jiných žánrů šlo o role v kvalitativně snadno zpochybnitelných počinech jako NEBÁT SE A NAKRÁST (1999) nebo WATTERLOO PO ČESKU (2002). K filmování se vrací i dnes, v poslední době například ve snímcích OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE (2006) nebo LÍBÁŠ JAKO BŮH (2008).

Aktivity Nadi Konvalinkové mají širší záběr, již od 80. let se věnuje práci pro děti, natáčela pro ně gramofonové desky, příležitostně také zpívá (sama ovšem o svém pěveckém umění nemá nijak vysoké mínění), v 90. letech několik let moderovala televizní pořad KUŘÁTKA pro nejmenší diváky, občas pracuje také pro dabing. Nyní se jako patronka nadačního fondu Rozum a cit angažuje též v pomoci opuštěným dětem. Své vlastní nepříliš šťastné osudy v dětství zveřejnila v televizním cyklu Třináctá komnata. Přes nesnadné životní peripetie je Naďa Konvalinková symbolem optimismu a příznivého náhledu na život, v čemž si je velmi podobná se svou dlouholetou přítelkyní a kolegyní Květou Fialovou.

Naďa Konvalinková byla v letech 1980-2005 provdaná za herce Oldřicha Kaisera (*1955). Jejich dcera Karolína Kaiserová (*1983) je též herečkou.

Autor: argenson