Český spisovatel historické prózy František Kožík se narodil 16. května roku 1909 v Uherském Brodě.
UMĚLECKÁ KARIÉRA
V Uherském Hradišti vystudoval reálné gymnázium a poté studoval v Brně konzervatoř souběžně s filozofickou fakultou, k níž později přidal ještě studium práv. Právnické praxi se věnoval dva roky, poté ho zlákal rozhlas. Byl také členem herecké skupiny TRAKT.
V brněnském rozhlase působil do roku 1940, poté přešel do Prahy. Zde se stal rozhlasovým dramaturgem. Velmi se zasloužil o rozvoj českého rozhlasu, kde naplno pracoval do roku 1951. V roce 1956 začal pracovat jako dramaturg Čs. filmu na Barrandově. Dva roky dokonce vyučoval také na Divadelní fakultě AMU loutkářství. Roku 1975 dramaturgickou profesi opustil a věnoval se výhradně spisovatelské činnosti.
SPISOVATELSKÁ ČINNOST
Do literatury vstoupil František Kožík v polovině 30. let, překvapivě však jeho první díla nejsou epická, jako většina pozdější tvorby, nýbrž se jedná o lyriku, jíž psal pod vlivem veršů Wolkerových či Šrámkových. V krátké době však přešel k oblasti, která mu byla více blízká, tedy k epické tvorbě, kam můžeme zařadit dramatické dílo s názvem CRISTOBAL COLÓN (1934). Jedná se vlastně o životopisné drama Kryštofa Kolumba v podobě tehdy ještě méně obvyklé rozhlasové hry. Později napsal také hry divadelní, např. SHAKESPEARE (1940) či DON QUIJOTE PŘICHÁZÍ (1941). Je autorem též knih pro děti, kam patří např. PRSTÝNEK Z VLASŮ z roku 1941 či PÍRINKA z roku 1943.
VSTUP DO HISTORICKÉ PRÓZY
Na začátku okupace vydal Kožík svůj první z řady historických románů s názvem NEJVĚTŠÍ Z PIEROTŮ (1939), jehož hrdinou je francouzský mim českého původu Jean Gaspard (Jan Kašpar) Debureau. Tento román zaznamenal veliký úspěch díky velmi poutavě napsané dějové linii. Kožík se snažil vycházet z dochovaných faktů o životě Jana Kašpara, nicméně místa, kde fakta chyběla, velmi jemně a s vkusem překryl uměleckou fikcí. V dalších životopisných dílech se snažil držet dochovaných faktů co nejvíce, takže ač se jedná o románovou tvorbu, lze v jeho historické próze nalézt výraznou měrou i literaturu faktu.
Historické prvky spojuje ve většině případů Kožík s životopisnými událostmi významné osobnosti, jako tomu bylo i v případě jeho prvního románu. Historická próza s názvem BLÁZNY ŽIVÍ BŮH z roku 1943 je však tzv. čistým historickým románem, neboť nepředstavuje životopis žádné osobnosti.
Životopisné romány však v Kožíkově díle výrazně převládají. Zpracoval např. osud Josefa Mánese (JOSEF MÁNES, 1955 – přepracováno 1966), Leoše Janáčka (PO ZAROSTLÉM CHODNÍČKU, 1967), Jaroslava Čermáka (POUTA VĚRNOSTI, 1971), Josefa Kajetána Tyla (MILÁČEK NÁRODA, 1975), Karla IV. (KRONIKA ŽIVOTA A VLÁDY KARLA IV., 1981) či Miroslava Tyrše (VĚNEC VAVŘÍNOVÝ, 1987).
Životopisná tvorba Kožíkova má velký přínos v oblasti vzdělávací. Díky autorově preciznosti se co nejvíce držet faktů ze života zpracovávané osobnosti, mají jeho romány díky čtivé a zábavné podobě výborný studijní charakter a současně rozvíjejí kulturní rozhled čtenáře.
František Kožík byl dvakrát ženatý. Jeho první ženou se stala herečka Zdena Švabíková (1912 – 1994). Z tohoto manželství vzešla dcera Alena Kožíková, později divadelní dramaturgyně. Druhou manželkou Fr. Kožíka byla redaktorka Olga Horáková.
František Kožík zemřel v Praze dne 5. dubna roku 1997.
Zpracováno s využitím těchto zdrojů:
Kolektiv autorů: 234 českých osobností, Fragment, Praha, r. 2004, 2. vydání, ISBN: 80-253-0024-2
Česká verze internetové encyklopedie WIKIPEDIA – heslo František Kožík
Autor: Petra.Barbie Český spisovatel František KOŽÍK jako student práv se stal mimořádným posluchačem konzervatoře (obor herectví). Po absolvování obou škol působil jako dramaturg v rozhlase v Brně a v Praze. Od poloviny 50. let byl dramaturgem a scenáristou Čs. filmu. Velkých čtenářských
úspěchů dosáhl životopisnými romány (Největší z pierotů aj.), psal také rozhlasové hry a filmové scénáře. Jako operetní libretista používal pseudonym Jiří ŽALMAN.
.