Pavel Landovský

Po neúspěšných pokusech o přijetí na DAMU začínal jako elév v mimopražských souborech. Od roku 1966 se stal členem ČK. Od druhé poloviny 60.let se stal jedním z nejpopulárnějších českých filmových herců. V 70.letech byl pronásledován pro své politické názory a v roce 1980 byl donucen emigrovat do Rakouska, kde působil v divadle a příležitostně i ve filmu. Po roce 90 se opět objevuje i v českých filmech. Je autorem několika divadelních a rozhlasových her, z nich nejznámější je Hodinový hoteliér. Opakovaně se pokoušel o přijetí na DAMU. Neuspěl - jak sám "ironicky říkal - "" pro nedostatek talentu, inteligence, a "fantazie"". Na radu Vlasty Fabianové odešel přímo k divadlu. Od roku 1966 se stal členem Činoherního klubu.. Před filmovou kameru jej poprvé přivedl František Vláčil v MARKÉTĚ LAZAROVÉ (1967). Na počátku sedmdesátých let, kdy už patřil k nejpopulárnějším českým hercům, byl pronásledován pro své politické názory a v roce 1980 byl donucen emigrovat do Rakouska, kde působil v divadle a příležitostně i ve filmu. Po roce 1990 se opět objevuje i v českých filmech. Je autorem několika rozhlasových a divadelních her, z nich nejznámější je HODINOVÝ HOTELIÉR. Výběr z filmových rolí: KAŽDÝ MLADÝ MUŽ (1965), SVATBA JAKO ŘEMEN (1967), PIKNIK (1967), JÁ, TRUCHLIVÝ BŮH (1969), UTRPENÍ MLADÉHO BOHÁČKA (1969), HRY LÁSKY ŠÁLIVÉ (1971), V ŽÁRU KRÁLOVSKÉ LÁSKY (1990), ČERNÍ BARONI (1992), AMERIKA (1994), HAZARD (1995), CESTA PUSTÝM LESEM (1997), NEJASNÁ ZPRÁVA O KONCI SVĚTA (1997).