Olga Scheinpflugová

Olga Scheinpflugová
Nazývali jí třeštidlem a tvrdili, že tahle živelná dívka s výstředními kousky zkazí život jednomu z největších duchů doby. Karel Čapek však obdivoval její energii, herecké umění, básnický a spisovatelský talent.

Olga Scheinpflugová pocházela ze tří dětí, narodila se 3. 12. 1902 v rodině obchodníka a později novináře a spisovatele Karla Scheinpfluga. Předpokládalo se, že Olga nastoupí seriózní kariéru úřednice nebo písařky. Ona však už od malička plánovala hrát divadlo. Tatínek nakonec její touze podlehl, a tak mohla ani ne v patnácti letech odejít do Prahy a studovat u slavné Marie Hubnerové. Už po dvou letech začala hrát ve Švandově divadle na Smíchově, od roku 1921 nastoupila do angažmá v Městském divadle na Vinohradech a po dalších osmi letech zakotvila – jako sedmadvacetiletá – dokonce v Národním divadle.

Poválečné smíchovské Švandovo divadlo nebyla žádná intelektuální scéna. Hrály se tu kusy jako Jeho kočička, Pepička má hlas, Kvítek prérie, Naše miminko, které neomylně plnily pokladnu. Dramaturgie však zvažovala i Shakespearovo Zkrocení zlé ženy a Sen noci svatojánské. Na jedno představení se přišel podívat i třicetiletý redaktor Národních listů Karel Čapek. Olga ho zaujala, a tak na ni počkal, aby ji doprovodil. Nezůstalo u jednoho setkání, z doprovázení se stal zvyk. Scheinpflugová v té době psala básně a povídky do Národních listů. Olga, ve které se podle pamětníků snoubilo hubaté dítě, křehká básnířka, herečka i filozofka, se Čapkovi stala nezbytným životním doplňkem. Všechno zdánlivě spělo k happy endu. Ale nedospělo.

Proti se postavily obě rodiny. O třináct let starší Čapek byl kolegou Olžina otce nejprve z redakce Národních listů a později Lidových novin a Scheinpflugovým připadalo, že vztah je nerovný, bezperspektivní a dívka impulzivní a příliš mladá. Olga byla příliš mladá a živelná a on navíc po prodělané spále trpěl bolestmi nemocné páteře, kvůli kterým otáčel jakoby celým tělem a hlavu držel pořád v mírném předklonu. Lékaři ho před manželstvím varovali, mluvili o možném ochrnutí a rozpadu obratlů. Jak své přítelkyni vysvětlil, nechtěl k sobě nikoho poutat, protože nevěděl, jaký život by své partnerce vlastně mohl nabídnout.

A tak se nevzali. Karel Čapek se před každodenní cestou do redakce Lidových novin stavoval u Scheinpflugové na kávu, dál s ní diskutoval o svých literárních plánech a sedal v první řadě na jejích premiérách. To už hrála v Divadle na Vinohradech a později v Národním divadle, stala se sama uznávanou autorkou románů a divadelních her a vyzrávala v nepřehlédnutelnou osobnost. Byla přijata do takzvané Táflrundy, společnosti kulatého stolu, která se scházela ve Společenském klubu na Příkopech. Své členství si Olga plně zasloužila svými výkony a nesmrtelnými výroky, pronášenými vážně i humorně.

Když se několikrát setkala s prezidentem Masarykem, mluvili spolu o ženské literatuře. V roce 1935 bylo Karlu Čapkovi pětačtyřicet a Olze třiatřicet let. O divadelních prázdninách se rozhodla jet se svým bratrem Karlem do rakouských Alp. Čapek jí navrhl, že pojede kus cesty s nimi, protože si potřebuje ve Vídni něco zařídit. Jak se později ukázalo, jel tam na prohlídku s páteří. Když mu lékaři sdělili, že nemoc se nehorší, spíš naopak, rozhodl se konečně jednat. V hotelu Gnadenwald v Alpách Olgu za svítání požádal o ruku. Svatba se konala v tichosti po návratu, pouze za účasti dvou svědků a reportéra Lidových novin Františka Feigla, který tuto spisovatelsko-hereckou bombu vypátral, a tak nezbylo než ho uplatit, aby věc neprozradil. Jako úplatek sloužila právě exkluzivní reportáž ze svatebního obřadu. Jako svatební dar od švagra dostali manželé domek ve Strži u Dobříše. Dnes v něm najdete Čapkovo muzeum. Manželské soužití Karla a Olgy trvalo jen tři roky. Olga stála pevně za svým mužem v době útoků fašisticky orientovaného českého tisku a hájila jeho názory i po jeho smrti v prosinci 1938.

Dál žila v Čapkově vile, hrála v divadle. Začala psát své paměti, které s názvem „Byla jsem na světě“ v necenzurované verzi mohly vyjít až v roce 1993. Přátelé měli starost, jak Olga v novém komunistickém pořádku přežije. Její staré knihy se nevydávaly, nové rukopisy jí vraceli. Také Čapkovy texty jakoby neexistovaly. Zbylo jí alespoň herectví, i když i v divadle dostávala daleko méně příležitostí. Pamětníci vzpomínají především na dvě její role – v Shakespearově Živnosti paní Warrenové a v Shakespearově Romeovi a Julii, kde pod vedením Otomara Krejči hrála chůvu. Dočkala se ještě politického uvolnění v šedesátých letech a sešla se krátce i s přítelem Hugem Haasem. Celý život měla slabé srdce a mnohokrát pobývala v různých sanatoriích. Zdálo se však, že ji posilují překážky a napětí. Proto přijala roli v Matce, jejíž námět sama kdysi Karlu Čapkovi navrhla. Role ji však vysilovala. Poslední představení odehrála odpoledne pro školní děti. Děti se chovaly neukázněně, hře nerozuměly. Scheinpflugovou to rozčílili, dokonce uvažovala o přerušení představení. Nakonec dohrála. NAPOSLEDY. Zemřela na srdeční selhání krátce nato 13. dubna 1968.

Autor: veverka-zrzka