Martin Štěpánek

Martin Štěpánek se narodil 11. ledna 1947 v Praze. Je synem Zdeňka Štěpánka. Má sestru Janu a bratra Petra.

Martin se objevoval nejen za kamerou, ale také na divadelních prknech. Jeho filmovým debutem byl Klosův film Obžalovaný (1964), kde ztvárnil mladšího Kudrnu. O čtyři roky později, v roce 1968, se objevil v dalším známém snímku, tentokrát režiséra Josefa Macha, Objížďka, kde ztvárnil Oldu. Ještě tentýž rok začal působit v Národním divadle, ze kterého musel za normalizace, v roce 1973, odejít. Od té doby působil v Činoherním klubu a to až do roku 1976, poté v Divadle na Vinohradech.

V sedmdesátých letech si zahrál v dalších filmech, jako Svatá hříšnice (1970) a biografický film o Alexandru Dumasovi, Tajemství velkého vypravěče (1971). Dalším jeho známým filmem je Vlak do stanice nebe (1972) a zahrál si též v jednom dílu Třicet případů majora Zemana, a to v díle Rukojmí v Bella Vista.

Přichází velmi těžké období a tak v roce 1981 Martin Štěpánek emigruje do Rakouska. Chtěl se vyhnout rozhodnutí, zda vstoupit do strany nebo odejde z Divadla na Vinohradech. Jeho život v Rakousku nebyl žádný med. Při emigraci bydlel ve Vídni, kde hrál v divadle Theater der Komödianten. V roce 1987 se ale stěhuje do Mnichova, kde působil nejen jako herec, ale také moderátor Svobodné Evropy. Do emigrace s ním odešla i jeho manželka, taktéž herečka - Jaroslava Tvrzníková (hrála např. v první zfilmované verzi Robinsonky z 50. let).

Do České republiky se vrátil až v roce 1994 a začal pracovat jako komentátor Svobodné Evropy a též začal vystupovat v Divadle na Vinohradech. Poté se objevil v několika televizních inscenacích a seriálu Pojišťovna štěstí, kde ztvárnil pilota Václava Hábu.

Po dobu jednoho roku, v letech 2006-2007, se stal ministrem kultury ve vládě premiéra Mirka Topolánka.

Martin Štěpánek je nalezen 16. 9. 2010 mrtev ve svém bytě na Vinohradech. Údajně spáchal sebevraždu.

Autor: veverka-zrzka

byl syn herce Zdeňka Štěpánka, ale původně inklinoval spíše k výtvarnému umění než k herectví. Zapsal se do tzv. nultého ročníku na medicínu a teprve po něm přešel na DAMU, již absolvoval v roce 1969 (diplom ovšem získal až po návratu z exilu). Za studií hrál ve studentském ochotnickém souboru a filmoval. Od roku 1968 byl členem činohry Národního divadla (Švanda ve Strakonickém dudákovi, Malcolm v Macbethovi, Radúz v Radúzovi a Mahuleně, Čapkův Loupežník, Arnold v Tomáši Becketovi, Hortensio ve Zkrocení zlé ženy), odkud musel v roce 1973 z politických důvodů odejít. Za stejných okolností opustil po třech sezonách i pražský Činoherní klub (mj. Ostajev v Leonovově Vlku, kronikář v Dostojevského Idiotovi). Získal angažmá v Divadle na Vinohradech (Kuba v Tvrdohlavé ženě, Benvolio v Romeovi a Julii, vladař v Nezvalově hře Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Krečinskij ve Svatbě Krečinského), ale ani zde neunikl politickým tlakům. Proto zvolil roku 1981 emigraci; díla v nichž se do té doby objevil ať už ve filmu, televizi, rozhlasu či v dabingu se až na výjimky ocitla na indexu. Ve filmu začínal jako syn protagonisty v soudním dramatu Obžalovaný. Pak dostal velké příležitosti v titulní úloze napraveného kasaře v Čechově muzikálu Svatá hříšnice podle Langrova Obrácení Ferdyše Pištory (tuto roli na jevišti a ve filmu kdysi ztvárnil i jeho otec) a v postavě Alexandra Dumase staršího, kterého ztělesnil v Tajemství velikého vypravěče jako dvacetiletého, čtyřicetiletého a téměř šedesátiletého. Jinou skutečnou osobností byl nadporučík Otakar Jaroš ve Vávrově historické epopeji Sokolovo. Paradoxně se také objevil (jako bocman Janda) v Sequensově „zemanovském“ filmu Rukojmí v Bella Vista. Pravidelně působil v televizi, kde hrál v inscenacích, pohádkách a seriálech Hříšní lidé města pražského (1968), Žena za pultem (1977), Tajemství proutěného košíku (1977) nebo Ve znamení Merkura (1978). V roce 1981 požádal s rodinou o politický azyl v Rakousku. Deset měsíců hrál ve vídeňském divadle Die Komödianten a dva roky nato se přestěhoval do Mnichova, kde pokračovali s manželkou v herecké práci na jevišti (Theatre Ensemble V.M., Theatre 44, vlastní divadelní spolek Franze Werfela) a vyučovali herectví. Pracoval tu jako hlasatel a politický komentátor Rádia Svobodná Evropa. S jeho českou redakcí v roce 1994 natrvalo přesídlil do Prahy. Vedle novinářské profese (kromě domovské redakce spolupracoval s Českým rozhlasem a různými periodiky) se vrátil i k herecké činnosti na jevišti i před kamerou. Pohostinsky vystupoval v Divadle na Vinohradech (Malvolio ve Večeru tříkrálovém, Karel Gustav ve Strindbergově Královně Kristině, otec Karamazov v Bratrech Karamazových), v Národním divadle (Jepančin v Idiotovi) a v Divadle Ungelt (stařec ve hře Sama Sheparda Láskou posedlí). Více se uplatňoval na obrazovce v pohádkách, filmech a seriálech Ďábel v Praze (1996), Hříchy pro diváky detektivek (1995), Manželská tonutí (1996), Na lavici obžalovaných Justice (1998), Český Robinson (2000), Pojišťovna štěstí (2004), Letiště (2006). Na plátně se připomněl třemi menšími úlohami. Věnoval se olejomalbě (účast na výstavě Herci malují v roce 1980). Nakrátko vstoupil do politického života jako ministr kultury v menšinové vládě Mirka Topolánka (září 2006 až leden 2007), později jako Topolánkův poradce. Vznikl o něm dokument z cyklu ČT 13. komnata (2006). Byl bratr herce Petra Štěpánka a divadelní režisérky a manažerky ČT Kristiny Taberyové a nevlastní bratr herečky Jany Štěpánkové. Z manželství s herečkou a novinářkou Jaroslavou Tvrzníkovou pochází scénograf Jan Štěpánek (nar. 1970).
-fik-, Filmový přehled 2010/11