Další z řady prvorepublikových filmových tváří, po nichž se naprosto slehla zem, je herečka Běla Tringlerová. Nepatřila mezi typické oslnivé krasavice, jakými byly Truda Grosslichtová, Nancy Rubensová či bezesporu Adina Mandlová. Postrádala též onen diblíkovský výraz Věry Ferbasové či roztomilou dívčí naivitu Nataši Gollové. Přesto v ní bylo cosi zajímavého, charismatického.
Běla Tringlerová se narodila v Praze, ve vážené rodině přednosty banky Slávie Františka Tringlera (zemřel v roce 1938). Datum narození je u Běly bohužel rozporuplné. Narozeniny slavila 9. prosince, avšak ročník narození je uváděný někdy 1914, jindy 1917. Byla nejmladší ze tří sester. Jejich otec dívky podporoval v uměleckém růstu, neboť on sám se amatérsky věnoval hudbě jako skladatel a dirigent. Oproti jiným vrstevnicím, u nichž si rodina nepřála, aby se děvče z dobré rodiny věnovalo herectví, měla Běla rozhodně velikou výhodu v otcově podpoře.
Nastoupila na obchodní akademii a současně se také věnovala tanci. Docházela do gymnastické a taneční školy Olgy Ledererové. Právě díky tomuto souboru se ocitla v barrandovských ateliérech, kam byla přizvána, aby vytvořila roli tanečnice v naivním snímku režiséra Jana Svitáka DOKUD MÁŠ MAMINKU. Psal se rok 1934. Již o rok později se Běla objevila v hlavní roli veselohry CÁCORKA, kde pod režijním vedením Jana Svobody hrála Viktorku, zvanou Cácorka, dcerku chudých rodičů. Záporná postava neoblíbené studentky Kateřiny Svaté čekala Bělu ve filmu SEXTÁNKA (1936), kde nepřála hlavní hrdince Evě (Hana Vítová) její štěstí. Po několika dalších rolích se objevila v roce 1937 v postavě Mařičky, dcery hospodského ve filmu KŘÍŽ U POTOKA. Do osidel dívky lehčích mravů upadne Štěpán Potocký v podání Vítězslava Vejražky, aby jej odtud osvobodila věrná láska jeho manželky Evy (Jiřina Štěpničková). Byť menší, přesto zajímavá role v adaptaci románu Karolíny Světlé představuje výraznější hereckou polohu Běly Tringlerové, jež především ztvárňovala postavy naivních dívek.
Dramatickou polohu svého herectví mohla ještě Běla Tringlerová dokázat v adaptaci románu Jana Vrby o rodové kletbě s názvem BOŽÍ MLÝNY (1938), kde vytvořila postavu Dodly. O rok později se její cesta českým filmem nadobro uzavírá. Postavou dcery paní Rákosové v historické komedii DĚVČE Z PŘEDMĚSTÍ a záletné paní Kokoškové ve veselohře DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI otisk Běly Tringlerové v české kinematografii zcela končí.
Herecké profesi zůstala však věrná minimálně do konce války. Z dostupných pramenů lze zjistit, že se Běla Tringlerová věnovala poměrně intenzívně divadelnímu herectví. Prošla menšími pražskými scénami, kam patřilo Divadlo Na Slupi, Nové divadlo, Akropolis na Žižkově či Divadlo Vlasty Buriana. V letech 1945 – 1946 se objevila ve svém posledním angažmá v Rozmarném divadle. Toto divadlo sídlilo v Alhambře a jeho provozovatelem byl Jan Snížek. O Běle Tringlerové ještě můžeme uvést, že se pravděpodobně vdala někdy na konci 30. let. Její příjmení je později uváděno jako Zdenkovičová – Tringlerová. Co se však stalo s Bělou Tringlerovou po roce 1946, když odešla z Rozmarného divadla? Byla nucena odejít do emigrace či se stáhla do naprostého soukromí? Případné datum jejího skonu není známo. Rozplést tajemství dalšího osudu této zajímavé prvorepublikové herečky by snad mohl pomoci někdo ze čtenářů. Předem Vám děkujeme.
Zdroj: FIKEJZ, M.: Český film – Herci a herečky, III. díl, Praha, 2008
Autor: Hortensie .
