Darek Vostřel

Darek Vostřel patří dnes již k legendám české kulturní scény a jeho jméno je spojeno především s nadmíru úspěšnou érou šedesátých let v pražském divadle Rokoko. Pocházel ze smíšené rodiny, jeho matka byla jugoslávského původu (odtud také pramení jeho pravé jméno Božidar), otec Alois Vostřel byl v době první republiky ředitelem divadla Akropolis v Praze na Žižkově, po druhé světové válce pracoval v tabákovém průmyslu.

Vostřel vystudoval herectví na pražské DAMU (1952) a první profesionální angažmá měl v Horáckém divadle v Jihlavě (1952-1953), kde nasbíral herecké zkušenosti menšími rolemi v představeních jako Talisman, Jedenácté přikázání nebo Jan Hus. Absolvování základní vojenské služby jej přivedlo do souboru Vítězná křídla, kde pod vedením Miroslava Zachaty našel zalíbení v alternativním divadle. V polovině 50. let se setkal s Jiřím Šaškem (1930-1996), s nímž vytvářel úspěšné scénky a forbíny a dvojice známá též jako VOŠA začala sbírat první vavříny popularity. Spolu s Šaškem přešel Vostřel do Pražského estrádního souboru, jehož činnost byla založena především na zájezdových představeních. Vostřel měl ale vyšší ambice a usiloval o stálou scénu v hlavním městě. První spolupráci s filmem navázal Darek Vostřel v rámci amerického střihového filmu KDYŽ KOMEDIE BYLA KRÁLEM (When Comedy Was King, 1959), k němuž namluvil komentář.

V roce 1957 obdržel Darek Vostřel nabídku na převzetí prostor někdejšího kabaretu Rokoko v pasáži Lucerna na Václavském náměstí v Praze. Vostřel nabídku přijal i za cenu náročných úprav (které prováděli sami herci) a v březnu 1958 zahájilo Rokoko své umělecké působení. Cesta k úspěchu byla ovšem složitá a první hry narážely na vlažné reakce publika. Kromě Vostřela a Šaška tady tehdy působili například Jiří Lír, Vlastimil Bedrna, ale také prvorepubliková operetní hvězda Alena Frimlová. Teprve polovina 60. let a přechod k představením s výraznou hudební a zpěvnou složkou učinilo z divadla Rokoko fenomén. Z pohledu kategorizace divadel spadalo Rokoko do skupiny tzv. divadel malých forem a díky angažování hvězd české populární hudby začalo významným způsobem konkurovat Semaforu (odkud sem přešel Waldemar Matuška, dočasně také Eva Pilarová). K uměleckému vzepjetí a především značné popularitě spojené příchodem mladých zpěváků (Kubišová, Neckář, Vondráčková) dospělo Rokoko ve druhé polovině 60. let a jeho představení jako Čekání na slávu (1966) nebo Filosofská historie (1968).

V mezičase Darek Vostřel pokračoval ve spolupráci s filmem a televizí, jako herec před kamerou debutoval v epizodní roli ve filmu ČERNÁ SOBOTA (1960), další nevelké úlohy mu připadly v dodnes známých komediích jako PROCESÍ K PANENCE (1961) nebo FLORIÁN (1961). Dnes si jej diváci ale pamatují především jako důstojníka generálního štábu ve slavné parodii KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964), ještě více pak jako konspiranta Ypsilon v hudební pohádce ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (1968). Nehynoucí pomník slávy si ale vybudoval v Československé televizi, jako scénárista se podílel na dobově mimořádně populárním pořadu VYSÍLÁ STUDIO A (1965). Jako herec pak exceloval v roli řezníka Rudolfa Vandase v nestárnoucím seriálu PÍSEŇ PRO RUDOLFA III. (1967-1968). Tento ve své době extrémně úspěšný projekt byl především exhibicí zpěváků z Rokoka (kromě již zmíněných Václava Neckáře, Marty Kubišové a Heleny Vondráčkové to byla například začínající Laďka Kozderková, výrazně se ale uplatnily i bývalé „rokokové“ hvězdy Waldemar Matuška, Eva Pilarová nebo Hana Hegerová).

Především politické důvody vedly k výraznému utlumení umělecké činnosti Darka Vostřela po roce 1968, v rámci postupující normalizace byl v roce 1970 zbaven funkce ředitele v Rokoku, o čtyři roky později byl zdejší herecký soubor rozpuštěn (později bylo divadlo začleněno do Městských divadel pražských). Svých aktivit se ale Vostřel nehodlal vzdát a pod pseudonymy psal scénáře, podílel se na jevištních prezentacích zpěváků (především Václava Neckáře), později vystupoval v zájezdových představeních Jiřího Sováka, spolupracoval také se zpěvačkou Yvettou Simonovou. Přelomový rok 1989 jej zastihl již jako vážně nemocného, bouřlivých ovací se mu ale dostalo jako hostu na koncertu Waldemara Matušky po jeho návratu z emigrace.

Slabostí Darka Vostřela byly ženy, což s oblibou připomínají vzpomínky jeho kolegů. Byl celkem čtyřikrát ženatý, vedle první manželky Jany Bláhové a třetí manželky, modelky Melánie Lepší (později provdané za Jana Vančuru ze skupiny Plavci) si zmínku zalouží jeho druhá žena, herečka a televizní moderátorka Jaroslava Panýrková (*1939). Čtvrtou a poslední manželkou Darka Vostřela byla zdravotní sestra Jiřina Váňová.

Darek Vostřel zemřel v Praze 4. listopadu 1992 ve věku 63 let.

Autor: argenson