Jaroslava Schallerová

Jaroslava Schallerová vyrůstala v Praze, její otec hrál ochotnické divadlo, Jaroslava chodila do baletu a na sportovní gymnastiku, ale na uměleckou dráhu nepomýšlela. Jako třináctiletá ale překvapivě vyhrála konkurz na hlavní roli ve filmu VALERIE A TÝDEN DIVŮ (1970) režiséra Jaromila Jireše. Herecky neškolená dívka zaujala v tomto poetickém snímku svým hereckým projevem a pohybovým nadáním (pouze hlas byl nahrazen dabingem Slávky Hozové). Mezinárodní úspěch Jirešova filmu a zajímavý dívčí typ Jaroslavy Schallerové způsobil, že se vzápětí stala objektem zájmu nejen u nás, ale i v zahraničí.

Ještě v témže roce hrála Schallerová v českém filmu SVATBY PANA VOKA (1970), prosadila se ale také v maďarské kinematografii a hrála ve filmech SZÉP LÁNYOK, NE SÍRJATOK (Krásné dívky, neplačte, 1970) a ÉGI BARÁNYI (Agnus Dei, 1970). I u nás byl pak uveden další maďarský film, těžko stravitelný alegorický příběh MRAVENIŠTĚ (Hangyaboly, 1971), kde Schallerová hrála jednu z hlavních rolí. Po dokončení základní školy uvažovala Schallerová původně o zdravotnickém vzdělání, pod vlivem čerstvě nabytých zkušeností se ale přihlásila na konzervatoř. Tam ale nebyla přijata jako řada jiných dětských filmových hvězd právě kvůli své práci pro film, chápané divadelními pedagogy jako deformující. Nakonec se vyučila prodavačkou a v této profesi také pracovala.

Nadále ale po celá 70. léta točila filmy a stále patřila k velmi populárním a hojně obsazovaným mladým herečkám. Za roli Žofie ve filmu MY ZTRACENÝ HOLKY (1972) byla oceněna zvláštním uznáním za herecký výkon na Filmovém festivalu mládeže v Trutnově. Vidět jsme ji mohli například také v komedii HOMOLKA A TOBOLKA (1972), v muzikálově laděné veselohře TŘICET PANEN A PYTHAGORAS (1973) i v několika již zapomenutých titulech dramatického či kriminálního žánru. V této době také přišly nabídky k filmování z tehdejší NDR a Schallerová pak hrála v historickém dramatu ELIXÍRY ĎÁBLA (Die Elixiere des Teufels, 1972), později účinkovala i v dalších snímcích východoněmecké produkce. Ve druhé polovině 70. let se objevila i v několika pohádkách (MALÁ MOŘSKÁ VÍLA, 1976; KOČIČÍ PRINC, 1978).

S narozením synů se Schallerová stáhla do soukromí, na dlouhou dobu byl posledním filmem snímek ÚTĚKY DOMŮ (1980), kde hrála zdravotní sestru v dětském domově. Další nabídky k filmování pak nepřijímala, ostatně nikdy je ani nevyhledávala, protože v předešlé dekádě přivykla tomu, že filmové role se jen hrnou. Až po dvojité mateřské dovolené se znovu připomněla na filmovém plátně postavou matky dětského hrdiny ve sci-fi titulu UF – ONI JSOU TADY (1988). V téže době pak dostala i jednu ze svých mála televizních příležitostí a hrála Kláru v oblíbeném seriálu KŘEČEK V NOČNÍ KOŠILI (1988). Naposledy byla pro práci před kamerou oslovena znovu v zahraničí a hrála v německém seriálu FLASH – DER FOTOREPORTER (1993).

Po roce 1989 absolvovala Schallerová kosmetický institut a dnes se věnuje podnikání v kosmetickém poradenství. Na svém kontě má Jaroslava Schallerová kolem čtyřiceti filmových rolí a zvláště v 70. letech ji provázela obrovská popularita ve východním bloku, přesto herectví nikdy nepovažovala za svou životní cestu, ani mu nehodlala obětovat vše a práci pro film brala vždy jako zpestření v realitě všedního dne. V civilním životě užívá příjmení Poradová, které získala sňatkem s bývalým sportovním gymnastou a artistou Petrem Poradou (*1947), s nímž se seznámila ve svých filmových začátcích. Mají spolu dva již dospělé syny, Ondřeje a Pavla.

Autor: argenson