Oldřich Lukeš

Oldřich Lukeš pocházel z Brna, kde také vystudoval na Státní konzervatoři (1932), poté strávil jednu sezónu v Městském divadle v Kladně, poté se jako herec a režisér uplatnil v Ostravě a Brně, kde vynikl koncem války snahou o vytvoření Moravského lidového divadla. V letech 1945-1947 hrál a režíroval v Beskydském divadle v Hranicích, pak byl uměleckým šéfem ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti (1947-1952), o jehož zřízení po válce se značnou měrou zasloužil. V roce 1952 pak Lukeš odešel do Vinohradského divadla, kde působil až do svého odchodu do penze (1976).

První filmovou roli přinesl Lukešovi historický film PORTÁŠI (1947), v následujících letech se pak objevoval převážně v rolích uvědomělých dělníků, společným prvkem některých jeho dalších postav byla vojenská uniforma, hrál také v historických filmech (například jako Karel Sabina v životopisném snímku Z MÉHO ŽIVOTA, 1955). Více si jej můžeme připomínat postavou šerifa v legendární parodii LIMONÁDOVÝ JOE (1964). V 70. letech se na filmovém plátně uvedl spíše v politicky exponovaných snímcích. Hrál také v televizních inscenacích a seriálech (například ve dvou dílech TŘICETI PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, 1975). Významnou součástí tvorby Oldřicha Lukeše byla jeho práce pro rozhlas (například rozhlasová hra Válka s mloky), od počátků dabingu v 60. letech působil také v této oblasti (například v trilogii o Vinnetouovi). Lukešovým posledním vystoupením ve filmu byla menší role ve filmu s výrobní tématikou PARAGRAF 224 (1979), který měl premiéru až po hercově smrti; Oldřich Lukeš zemřel v Praze 11. února 1980 týden před svými 71. narozeninami.

Autor: argenson